30 Cdo 5235/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce F. N., proti žalovanému Ú. s. České republiky, o porušování občanských práv a diskriminaci občanů, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 7 Nc 7701/2007-81, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2007, č.j. 24 Co 375/2007-110, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Krajský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání žalobce
(v usnesení krajského soudu chybně uvedeno žalovaného) potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 26. června 2007, č.j. 7 Nc 7701/2007-81, jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se zástupce k ochraně jeho zájmů pro řízení o dovolání neustanovuje (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Žalobce v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s usnesením odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru,
že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o.s.ř; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovolatel sice pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu není zastoupen advokátem (srov. § 241 o.s.ř.), jelikož však dovolání není přípustné, odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení se ve smyslu posledně citovaného ustanovení nevyžaduje.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b), § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu proto, že je nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b)
a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Usnesení, jímž soud zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů však není rozhodnutím ve věci samé; proto není dovolání přípustné ani dle posledně označeného ustanovení (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání proti usnesení odvolacího soudu jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2008
JUDr. Karel Podolka,v.r.
předseda senátu