30 Cdo 56/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a
zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 25 C 14/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 25. 10. 2016, č. j. 29 Co 404/2016-77, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 9. 2016,
č. j. 25 C 14/2016-69, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad
advokátů pro řízení o dovolání. Při svém rozhodování vycházel z toho, že se
jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. § 30 a § 138 občanského
soudního řádu). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 25. 10. 2016, č. j. 29 Co 404/2016-77, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V
odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že jde o zjevně bezúspěšné uplatňování
práva, neboť rozhodnutí, ze kterého žalobce zřejmě dovozuje vznik újmy, nebylo
pro nezákonnost zrušeno, a navíc chybí příčinná souvislost, neboť jakékoliv
zhoršení žalobcova zdravotního stavu jen těžko může být adekvátním důsledkem
soudního rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků v občanském
soudním řízení. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 78). Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám
odpovídající právnické vzdělání. Usnesením ze dne 16. 11. 2016, č. j. 25 C 14/2016-80, soud prvního stupně
žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-
li tak do 15 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce reagoval pouze
podáním nové žádosti o ustanovení advokáta (č. l. 81). O té již soud prvního
stupně nerozhodoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016) a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného
účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti
účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů
zkoumal sám. Dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve spojení s §
138 o. s. ř. nejsou splněny. Žalobce se v žalobě a jejím doplnění (č. l. 20) omezil na neurčitá tvrzení o
státních zločincích, kvůli kterým je jeho uzdravení zcela nemožné, avšak
neuvedl žádné konkrétní jednání státu, v důsledku něhož mu měla vzniknout újma. Ze žaloby není ani patrné, že by se žalobce domáhal újmy, která mu měla
vzniknout v důsledku toho, že mu soud v civilním řízení nepřiznal osvobození od
soudních poplatků (jak uvedl odvolací soud v napadeném rozhodnutí). Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce zahajuje velké
množství soudních sporů se státem, většinou neúspěšně (jen za první čtvrtletí
tohoto roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo 28 žalobcových dovolání). V
podání, kterým řízení zahájil, přitom žalobce neuvedl ani takové rozhodné
skutečnosti, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o
důvodnosti žaloby. Žalobce tedy nevylíčil alespoň v hrubých rysech, čeho se
domáhá a z jakého důvodu. Vzhledem k absenci vylíčení takových rozhodných
skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o
důvodnosti žaloby, a vzhledem k dalším okolnostem případu, je nutno podání
žalobce, jímž bylo řízení zahájeno, posoudit jako svévolné a zjevně bezúspěšné
uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4347/2016,
citované výše). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení
Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v
rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 22. března 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu