U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem
Dvořákem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu
škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 296/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 11. 9. 2017, č. j. 29 Co 328/2017-68, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne 23. 5. 2017, č. j. 10 C 296/2015-56, kterým byla zamítnuta žádost
žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Odvolací soud
zhodnotil, že ze strany žalobce jde o bezúspěšné uplatňování práva, když podaná
žaloba neobsahuje základní náležitosti návrhu na zahájení řízení a žalobce ani
k výzvě soudu žalobu nedoplnil. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Při
jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající
právnické vzdělání. Usnesením ze dne 10. 10. 2017, č. j. 10 C 296/2015-72, soud prvního stupně
žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-
li tak do 20 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu
reagoval přípisem ze dne 31. 10. 2017, ve kterém požádal o ustanovení zástupce
z řad advokátů, nedostatek povinného zastoupení však neodstranil. O této
žádosti již soud prvního stupně nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu k
rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. platí, že dovolatel musí být zastoupen
advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení
dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické
vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti
účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí
odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015). Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů
zkoumal sám.
Žalobce se v žalobě a jejím doplnění omezil na neurčitá tvrzení, že stát
likviduje těžce nemocné osoby a neumožnit jim nezbytné léčení, přičemž tak činí
ve prospěch „bohatých zlodějů a zločinců“. Žalobce ovšem neoznačil žádný
konkrétní nesprávný úřední postup ani žádné nezákonné rozhodnutí, jímž mu měla
být způsobena škoda či majetková újma, a neuvedl ani jiné další rozhodné
skutečnosti, na jejich základě by bylo možné alespoň předběžně učinit závěr o
důvodnosti žaloby. Nejvyšší soud z uvedeného důvodu konstatuje, že v případě
žalobce se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla
tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je
soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé,
bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr,
zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu
ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v
odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014). V daném případě tak žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., a nesplňuje tím ani podmínku pro
ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu