U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 459 000 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 170/2016, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 23 Co 359/2016-57,
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 7. 2016,
č. j. 18 C 170/2016-39, zastavil řízení (výrok I), dále zamítl návrh žalobce na
ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně při svém
rozhodování vycházel z toho, že nárok uplatněný žalobou podanou v této věci dne
30. 5. 2016, ve znění doplnění ze dne 10. 6. 2016, je již předmětem
projednávání v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C
27/2016, které bylo zahájeno dne 7. 1. 2016 mezi stejnými účastníky řízení a v
němž se žalobce shodně jako v nyní posuzované věci domáhá na České republice –
Ministerstvu spravedlnosti přiznání náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou
psychickou, zdravotní a majetkovou újmu ve výši 469 000 Kč (v tomto řízení 459
000 Kč) s tím, že újma byla žalobci způsobena nesprávným úředním postupem v
řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 159/2011. Na
základě uvedeného soud prvního stupně dospěl k závěru, že projednání této věci
brání neodstranitelný nedostatek podmínky spočívající v překážce litispendence,
neboť řízení v téže věci již bylo u soudu zahájeno. Při rozhodování o žádosti
žalobce o ustanovení zástupce soud prvního stupně též uvážil, že projednání
věci brání překážka věci zahájené a shledal, že pro nedostatek podmínek řízení
se v této věci jedná o bezúspěšné uplatňování práva, a proto nejsou splněny
podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků a tedy ani pro to, aby byl
žalobci v této věci ustanoven zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 4. 10.
2016, č. j. 23 Co 359/2016-57, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I)
a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení
(výrok II). Odvolací soud vyšel z týchž skutkových zjištění jako soud prvního
stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pokud řízení o téže věci již
bylo zahájeno a probíhá, není žalobci znemožněno hájit svá práva u soudu.
Rovněž je zajištěna ochrana jeho práv, kdy v řízení vedeném u Obvodního soudu
pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 27/2016 byl žalobci ustanoven zástupce z řad
advokátů. Jednou z podmínek řízení je, aby o téže věci neprobíhalo u soudu jiné
řízení, pokud se tak stane, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a
řízení musí být zastaveno. Pokud žalobce žalobu podal přesto, že již v téže
věci bylo řízení zahájeno na základě jeho dříve podané žaloby, pak své právo
uplatňuje bezúspěšně, protože v řízení nelze pro překážku litispendence
pokračovat. Soud prvního stupně proto podle odvolacího soudu nepochybil, když
řízení zastavil a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 27. 10. 2016 (č. l. 60)
včasné dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je
předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen
advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 11. 2016, č. j. 18 C 170/2016-62,
které bylo žalobci řádně doručeno dne 15. 11. 2016, byl žalobce vyzván, aby si
pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a odstranil vady
svého dovolání. Současně byl žalobce poučen, že pokud výzvě do 15 dnů ode dne
doručení tohoto usnesení nevyhoví, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 21. 11. 2016 (č. l. 64), ve
kterém opět požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad
advokátů. Žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
neboť v řízení jde v rozporu s § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné
uplatňování práva. Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu,
podle kterého žalobce uplatňuje své právo bezúspěšně, když v řízení nelze pro
překážku litispendence pokračovat. Pro závěr o existenci důvodů pro přiznání
osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z
jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu
podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak
využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných
prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové
počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne
27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení
Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.