USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce K. B., zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 245/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 72 Co 206/2023-84, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobce se podáním žaloby dne 27. 10. 2022 domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 140 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 53 Cm 95/2005 spočívajícím v tom, že mu v přiměřené lhůtě nebyla vyplacena jistota složená u soudu podle § 75b občanského soudního řádu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy způsobené předběžným opatřením. Ačkoli o výplatě jistoty ve výši 100 000 Kč k uspokojení pohledávky žalobce na náhradu škody bylo pravomocně rozhodnuto již v roce 2014, sdělením Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, č. j. 53 Cm 95/2005-2681, bylo žalobci mimo jiné oznámeno, že výplata částky 100 000 Kč nemůže být realizována, neboť složená jistota byla v mezidobí vrácena navrhovateli předběžného opatření. Náhrada škody ve výši 100 000 Kč byla žalobci vyplacena státem z titulu nesprávného úředního postupu až dne 22. 12. 2022.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. 47 C 245/2022-57, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 62 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 29. 8. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 77 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 140 000 Kč od 4. 3. 2022 do 28. 8. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77 750 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení (výrok II), a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 1 800 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I a II včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Otázka počátku běhu subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud ji posoudil v souladu s judikaturou soudu dovolacího, pokud uzavřel, že promlčecí lhůta počala běžet ode dne, kdy bylo žalobci sdělením Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, č. j. 53 Cm 95/2005-2681, oznámeno, že složená jistota mu nemůže být vyplacena, neboť byla v mezidobí vrácena navrhovateli předběžného opatření (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2502/2019, a ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1249/2014). Tímto okamžikem se žalobce dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě a o tom, kdo za ni odpovídá.
6. Ze žalobních tvrzení přitom neplyne, že by řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 95/2005 stále probíhalo, jak dovozuje žalobce. Proto k dané skutečnosti nemohl odvolací soud přihlédnout a z toho důvodu ani dovolací námitka stojící na daném tvrzení nemůže přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.
7. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 3. 2024
JUDr. Pavel Simon předseda senátu