30 Cdo 576/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně LIPNICKÁ spol. s r. o., se sídlem v Praze 9, Peluškova 1398, identifikační číslo osoby 64582582, zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem Advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák s. r. o., se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalovaným 1) J. Š., a 2) M. Š., oběma zastoupeným PhDr. Mgr. Janou Koutnou, advokátkou se sídlem v Domažlicích, Kostelní 1, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 125/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2012, č. j. 14 Co 354/2012-109, takto:
I Dovolání žalovaných se odmítá. II Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Brože, advokáta Advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák s. r. o., se sídlem v Praze 2, Sokolská 60.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.)
Úvodem Nejvyšší soud předesílá, že vzhledem k době vydání dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“); vzhledem však k tomu, že ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 28.
února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 (všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu www.nalus.usoud.cz) uplynutím dne 31. prosince 2012, přičemž dovolání v této věci bylo podáno dne 30. ledna 2013, bylo nezbytné otázku přípustnosti dovolání posuzovat již ve smyslu novelizovaného § 237 o. s. ř. (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. 1572/11). Dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.
října 2012, č. j. 14 Co 354/2012-109, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolací soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ve vztahu k dovolateli relevantně vymezenému důvodu dovolání stran odvolacím soudem nesprávně řešené právní otázky pasivní věcné legitimace ve sporu o určení vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2008, sp. zn. 30 Cdo 2446/2007, a dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17.
února 2009, sp. zn. 30 Cdo 620/2008, ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 3891/2011, a ze dne 15. března 2012, sp. zn. 30 Cdo 4391/2011, které jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz)]. Ostatní dovolací argumentace žalovaných nebyla podřaditelná pod dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. (z hlediska řešení procesní otázky ve smyslu § 237 o. s. ř.), neboť vesměs obsahovala námitky procesního charakteru, jimiž žalovaní brojili proti procesnímu postupu odvolacího soudu v řízení.
Dovolání žalovaných proti meritornímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3, když dovolání žalovaných bylo odmítnuto, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni, která byla v dovolacím řízení zastoupena advokátem, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Vzhledem k tomu, že v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne 17.
dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, došlo, a to s účinností od 7. května 2013 (kdy byl tento nález publikován ve Sbírce zákonů pod číslem 116/1993 Sb., v částce 52), ke zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.
177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, je nezbytné s účinností od 7. května 2013 při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť její použití ve smyslu § 151 odst. 2, věty první za středníkem, o. s. ř., odůvodňují okolnosti případu. Za tyto okolnosti lze považovat to, že vyhláška č. 484/2000 Sb. byla Ústavním soudem zrušena a de lege lata zde (prozatím) neexistuje žádný jiný právní předpis, jímž by byly stanoveny paušální sazby pro řízení v jednom stupni, a dále, že soudy jsou ve smyslu § 151 odst. 1 o.
s. ř. povinny rozhodnout o povinnosti k náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, jímž se řízení končí, kdy podle § 137 odst. 2 o. s. ř. druhem nákladů řízení je i odměna za zastupování advokátem nebo notářem v rozsahu jejich oprávněné stanoveného zvláštními právními předpisy. V tomto případě (vzhledem k zastoupení žalobkyně advokátem) účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (jejich písemné vyjádření k dovolání žalobce), podle § 11 odst. 1 písm. k), a to z tarifní odměny ve smyslu § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhl.
č. 177/1996 Sb. ve výši 2.500,- Kč, dále z jednoho paušálu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 cit. advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, to vše s připočtením částky představující 21 % DPH ve výši 588,- Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.388 Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.888,- Kč jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.
s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).