30 Cdo 61/2024-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce M. H., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem v Liberci, Na Poříčí 116/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 7 110 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 48 C 107/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2023, č. j. 19 Co 242/2023-57, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 5. 2023, č. j. 48 C 107/2023-10, nepřipustil zastoupení žalobce L. L. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 8. 2023, č. j. 19 Co 242/2023-57, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasně podaným dovoláním (č. l. 85), které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o.
s. ř.“, odmítl. Odvolací soud postavil potvrzení nepřipuštění zastoupení žalobce vybraným obecným zmocněncem na závěru, že L. L., zastával roli obecného zmocněnce v různých řízeních, nejednalo se přitom o činnost ojedinělou či jednorázovou, dále že bylo jeho povinností, aby případné „liberační“ okolnosti svého zastupování v jednotlivých řízeních prokázal, což však neučinil, a rovněž na závěru, že měl prokázat namítané diskriminační praktiky českých soudů ve vztahu k obecnému zmocněnci (jež nevyplývají ani ze samotných žalobcových tvrzení) a pokud žalobce v této souvislosti odkazoval na řízení před Krajským soudem v Ostravě, při němž se mělo jednat o zastoupení podle § 21 o.
s. ř., šlo skutkově i právně o zcela odlišné situace. Prvé dva závěry odvolacího soudu však žalobce v dovolání nenapadá, což diskvalifikuje jeho další dovolací námitky z možnosti založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Na dalších žalobcem vymezených otázkách rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstály prvé dva důvody, pro něž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (tj. činnost obecného zmocněnce v různých řízeních nebyla činností ojedinělou a jednorázovou; žalobce, resp. obecný zmocněnec, měl prokázat „liberační“ okolnosti svého zastupování v jednotlivých řízeních, což neučinil), nemůže žádný další dovolací důvod [otázka možné diskriminace dle § 27 odst. 2 o.
s. ř. v porovnání v ustanovením § 21 o. s. ř.; ignorování upozornění žalobce na nebezpečí (porušení práva na spravedlivý proces) spojené s tím, že by poté, co žalobce podal návrh na postoupení věci Ústavnímu soudu, odvolací soud věc Ústavnímu soudu k rozhodnutí nepostoupil] naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.
11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5313/2015, nebo ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nadto lze uvést, že Ústavní soud se již v minulosti zabýval ústavností a ústavní konformitou ustanovení § 27 odst. 2 o. s. ř., přičemž vyslovil názor, že vztah zastoupení obecným zmocněncem nepožívá ochrany na úrovni ústavněprávních předpisů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2320/2015, a usnesení Ústavního soudu ze dne 10.
2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2428/08, ze dne 4. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 698/04, a ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. III.
ÚS 96/06). Rovněž v citovaném usnesení ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2428/08, Ústavní soud dospěl k závěru, že ustanovení § 27 odst. 2 o. s. ř. nemá diskriminační povahu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3088/2014).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2024
JUDr. Pavel Simon předseda senátu