30 Cdo 664/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla
Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně L.
S., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátkou,
o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-
Místku pod sp. zn. 17 C 273/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 30. října 2001, č.j. 9 Co 181/2001-130, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení 11.025,- Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 13. listopadu 2000, č.j.
17 C 273/98-96, rozhodl o žalobě na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví,
zaniklého rozvodem manželství účastníků dnem 30.7.1997 tak, že přikázal
žalobkyni věci pod položkou 1/-3/,5/ rozsudečného výroku v odst. I. a
zůstatkovou hodnotu družstevního podílu ve výši 59.850,- Kč, vše v úhrnné
hodnotě 61.430,- Kč, žalovanému věci uvedené v rozsudečném výroku v odst. I. v
úhrnné hodnotě 23.660,- Kč, žalobkyni zavázal povinností zaplatit žalovanému na
vyrovnání podílu částku 29.778,50 Kč, když přihlédl k povinnosti žalobkyně
zaplatit žalovanému polovinu částky, kterou z titulu společného dluhu účastníků
zaplatil. Rozhodnuto bylo o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náklady
řízení, České republice náklady spojené s proplacením znalečného
a o povinnosti obou účastníků zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek v
určené výši.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze 30. 10. 2001,
č.j. 9 Co 181/2001-130, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o
přikázání věcí a hodnot; při jinak nezměněním rozsahu věcí přikázal žalobkyni
polovinu zůstatkové hodnoty družstevního podílu bytu č. 6 ve B. ulici čp. 317
ve F. ve výši 29.925,- Kč, tedy majetek v celkové hodnotě 31.505,- Kč,
žalovanému rovněž při nezměněném rozsahu věcí ještě částku 29.925,- Kč jako
polovinu zůstatkové hodnoty družstevního podílu, vše v úhrnné hodnotě 53.585,-
Kč. Žalovanému uložil, aby na vyrovnání podílu žalobkyni zaplatil částku 146,50
Kč, když zohlednil povinnost žalobkyně podílet se na zaplacení dluhu účastníků
částkou 10.893,50 Kč. Rozhodl
o povinnosti účastníků zaplatit určený soudní poplatek a náklady řízení, které
zaplatil stát a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Pro své
rozhodnutí odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná
z výpovědi účastníků, svědkyně Bc. N. S., B. P. a z listinných důkazů uvedených
v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v návaznosti na zjištění učiněná
již v řízení předcházejícím rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14.5.1999,
č.j.
17 C 273/98-35, který byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
26.11.1999,
č.j. 9 Co 689/99-56, zrušen pro neúplnost skutkových zjištění. Vycházel ze
skutkového stavu, podle nějž členství účastníků v bytovém družstvu zaniklo dne
14.12.1995 doručením písemného rozhodnutí družstva o vyloučení účastníků z
družstva
pro neplacení nájemného (§ 714 obč. zák.), dovodil, že účastníci, jimž zanikl
společný nájem družstevního bytu mají právo na zaplacení ceny členského podílu,
se zachováním solidarity účastníků dané povahou předcházejícího společného
nájmu družstevního bytu (§ 703 - § 705 obč. zák.) a shledal spravedlivým
rozdělení zůstatkové hodnoty členského podílu mezi účastníky rovným dílem, tedy
částkou ve výši 29.925,- Kč každému z nich (§ 512 odst. 1 obč. zák.). Při
zachování rovnosti podílů účastníků
na zaniklém bezpodílovém spoluvlastnictví v celkové hodnotě 85.090,- Kč se
žalobkyni dostalo hodnot ve výši 31.505,- Kč a s přihlédnutím k povinnosti
žalobkyně zaplatit žalovanému částku 10.893,50 Kč vyplynula povinnost
žalovaného doplatit žalobkyni
na vyrovnání jejího podílu výše uvedenou částku.
Ve včasném dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně uvedla, že
nesouhlasí s názorem odvolacího soudu učiněným s odkazem na ust. § 741 a § 512
obč. zák. a vyslovila přesvědčení, že rozsudek odvolacího soudu nerespektuje
dobré mravy ve smyslu ust. § 3 obč. zák. (§ 39 obč. zák.). Výsledky dokazování
v tomto řízení
a v řízení o rozvod manželství účastníků, stejně jako v řízení o výchově a
výživě nezletilých dětí účastníků, bylo podle názoru žalobkyně prokázané, že
žalovaný dlouhodobě hrubým a nepřístojným chováním zavinil rozvrat manželství
účastníků. V bytě se nezdržoval, veškeré náklady spojené s údržbou bytu hradila
žalobkyně a to
i po vyloučení účastníků z bytového družstva, jež zapříčinil žalovaný. V bytě
zůstala bydlet žalobkyně s nezletilými dětmi účastníků, nadále se o byt stará.
Žalovaný se zdržuje na Slovensku, pokud do bytu přišel, vyprovokoval hádku nebo
žalobkyni fyzicky napadl. Protože žalobkyně nezavdala příčinu k vyloučení
účastníků z bytového družstva, měla jí být přikázána zůstatková hodnota
družstevního podílu v plné výši. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek
odvolacího soudu zrušil ve výroku I
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný popřel správnost veškerých námitek žalobkyně a navrhl, aby dovolání
žalobkyně bylo zamítnuto. V dovolání zmiňované ust. § 741 obč. zák. odvolací
soud
na bytovou záležitost účastníků neaplikoval, odkaz žalobkyně na ust. § 39 obč.
zák.
(§ 3 obč. zák.) není případný.
Dovolací soud shledal, že včasné dovolání žalobkyně vykazuje náležitosti
požadované ust. § 241, § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné, neboť směřuje
proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci
samé změněn.
Žalobkyně v dovolání vyslovila nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu
vysloveným v souvislosti s rozhodnutím ve věci; lze dovodit, že jako dovolací
důvod uplatnila nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. § 241a odst. 2
písm. b) o.s.ř. Jím se rozumí omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav ať proto, že soud použil jiný právní předpis, než který měl
správně použít nebo proto, že aplikoval sice správný právní předpis, ale
nesprávně jej vyložil. Způsobilým dovolacím důvodem může být nesprávné právní
posouzení tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci, včetně posouzení předběžných otázek.
Výtka ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jak ji žalobkyně
formulovala, se vztahuje k právním závěrům odvolacího soudu o zániku společného
členství účastníků v bytovém družstvu, jejich vyloučení z družstva a následnému
zániku nájmu družstevního bytu, od nichž se odvíjí nárok účastníků na vyplacení
zůstatkové hodnoty družstevního podílu a jeho vypořádání. Dotýká se i názoru
odvolacího soudu, že hlediska ust. § 705 odst. 3 obč. zák. která soud prvního
stupně při rozhodování
o přikázání zůstatkové hodnoty družstevního podílu vzal v úvahu, jsou právně
významná pro rozhodování soudu o dalším nájmu družstevního bytu, ale nikoliv v
případě zániku nájmu družstevního bytu v důsledku zániku členství rozvedených
manželů v bytovém družstvu.
Dovolací soud neshledal námitky žalobkyně, vedené proti právním závěrům
odvolacího soudu ve věci oprávněnými.
Odvolací soud o žalobě na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků
rozhodoval podle občanského zákoníku účinného ku dni zániku bezpodílového
spoluvlastnictví 30.7.1997, tedy podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., jak
vyplývá ze změn a doplnění provedených pozdějšími zákony, ve znění před
účinností zák. č. 91/1998 Sb. Učinil správné právní závěry o zániku společného
nájmu družstevního bytu účastníků v důsledku zániku jejich členství v bytovém
družstvu (§ 714 obč. zák., podle žalobkyně nesprávně § 741 obč. zák.) a na
podkladě zjištěného skutkového stavu učinil
i závěr o ceně družstevního podílu jako hodnotě v bezpodílovém spoluvlastnictví
účastníků a o jejím vypořádání. Aplikace ust. § 705 obč. zák., včetně hledisek
uvedených v odst. 3 tohoto ustanovení nepřichází v posuzované věci v úvahu.
Uvedené ustanovení upravuje postup soudu při rozhodování o dalším nájmu bytu po
rozvodu manželství nájemců, pokud se o tom nedohodli, tedy o jiném právním
vztahu, než v posuzované věci. Hlediska, z nichž soud při vypořádání zaniklého
bezpodílového spoluvlastnictví manželů vychází, jsou upravena ustanovením § 150
obč. zák.
Vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků jako bývalých
manželů provedl odvolací soud ve vztahu k návrhu podanému ve lhůtě tří let od
zániku bezpodílového spoluvlastnictví, podle zásah uvedených v ust. § 150 obč.
zák. (§ 149 odst. 1, 3 obč. zák.). Toto ustanovení soudu umožňuje, aby při
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví stanovil na základě zjištěného
skutkového stavu podíly manželů na společném majetku v jiném, než rovném
poměru, jak předpokládá ust. § 150 věta první obč. zák. Hlediska pro takový
závěr jsou uvedena jen příkladmo. Žalobkyně však okolnosti významné pro takový
závěr neuváděla a ani výsledky dokazování v řízení před soudy obou stupňů jej
neopravňovaly. Nelze proto odvolacímu soudu vytýkat, že při vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví účastníků vycházel ze zásady rovných podílů
účastníků (§ 150 věta první obč. zák.).
Z hlediska dovolacího důvodu ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. není
oprávněna ani výtka, že odvolací soud nepřihlédl k ust. § 3 odst. 1 obč. zák.,
podle nějž výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů
nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Uvedené ustanovení je jedním z obecných
ustanovení občanského zákoníku podle části první, hlavy první. Dobré mravy jsou
měřítkem hodnocení konkrétních situací, odpovídajícím obecně uznávaným
pravidlům slušnosti v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické
společnosti; uvažováno z hlediska ust.
§ 3 odst. 1 obč. zák. mají převážně funkci interpretační. Ustanovení § 3 odst.
1 obč. zák. se však nepoužije, jestliže přímá aplikace příslušného ustanovení
zákona vede k témuž výsledku, k němuž má vést použití uvedeného ustanovení
občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soud České republiky ze dne 17.10.2001
sp. zn. 22 Cdo 1659/2000). Bylo již uvedeno, že občanský zákoník v ustanovení §
150 umožňuje, aby při řešení majetkových poměrů manželů v rámci vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví a stanovení výše podílů byly zohledněny všechny
zjištěné okolnosti, včetně těch významných pro určení výše podílů jinakým, než
rovným poměrem. Zjištěný skutkový stav v posuzované věci neopravňoval takový
závěr ve prospěch žalobkyně, a proto ust. § 3 odst. 1 obč. zák., jehož se
žalobkyně dovolává k dosažení téhož požadovaného výsledku, použít nelze.
Okolnosti nastalé po zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů, na které
žalobkyně poukazuje, jsou pro závěry o věci právně nevýznamné.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na správném právním posouzení, vady řízení
(jiné vady), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu
ust. § 242 odst. 3 o.s.ř. věta druhá dovolací soud neshledal, a proto dovolání
žalobkyně jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst.
1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná,
uložil dovolací soud povinnosti zaplatit žalovanému na účelně vynaložených
nákladech tohoto řízení částku 10.875,- Kč představující mimosmluvní odměnu
advokáta za jeho zastoupení při jednom úkonu právní služby – vyjádření k
dovolání – podle § 3 odst. 1 bod 5., § 4 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a dvě
paušální náhrady hotových výdajů
po 75,- Kč podle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Při stanovení výše
odměny vycházel dovolací soud z toho, že za předmět řízení se považuje částka
42.545,- Kč, což je polovina hodnoty vypořádávaného majetku.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2003
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu