30 Cdo 76/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní
věci žalobkyně A. H., zastoupené advokátem, proti žalované
JUDr. H. Z., správkyni konkursní podstaty úpadce B. T. A., spol. s r.o., za
účasti vedlejších účastníků na straně žalované
Doc. PhDr. Z. B. a
MUDr. J. B., oběma zastoupeným advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u
Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 6 C 74/2000, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. září 2002, č.j. 23 Co
278/2002-148, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované JUDr. H. Z., správkyni
konkursní podstaty úpadce B. T. A., spol. s r.o.
na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejším účastníkům na náhradě
nákladů dovolacího řízení 3.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení
k rukám advokáta.
Rozsudkem ze dne 26.7.2001, č.j. 6 C 74/2000-102, Okresní soud Praha – východ
zamítl návrh žalobkyně na určení, že je „výlučným vlastníkem pozemků parc.
č. 202/2, 202/3 v katastrálním území J., zapsaných v katastru nemovitostí
u Katastrálního úřadu P. pro obec a katastrální území J. na LV
č. 237 a pozemků parc. č. 1/3, 1/4, 1/7, 1/8, 1/9 a 1/10 v katastrálním území
R., zapsaných v katastru nemovitostí u téhož katastrálního úřadu pro obec a
katastrální území R. na LV č. 325, a že na základě tohoto rozsudku se provede v
katastru nemovitostí Katastrálního úřadu P. na LV č. 237
pro katastrální území a obec J. a na LV č. 325 pro katastrální území R.
a obec R. zápis vlastnického práva pro A. H. a výmaz veškerých zápisů v části
C – omezení vlastnického práva“ (výrok I.); dále zamítl návrh žalobkyně, aby
„žalované bylo zakázáno nakládat s pozemky parc. č. 202/2, 202/3 zapsanými
na LV č. 237 pro kat. území a obec J. a s pozemky parc. č. 1/3, 1/4, 1/7, 1/8,
1/9 a 1/10, zapsanými na LV č. 325 pro kat. úz. R. a obec R. u Katastrálního
úřadu P. s tím, že zákaz se vztahuje zejména na převody těchto nemovitostí
vložením do obchodní společnosti, zřízením věcných břemen, zřízením zástavních
práv, zřízením předkupních práv jako práv věcných a uzavíráním smluv o nájmu
nemovitostí nebo jejich částí s výjimkou smluv na dobu neurčitou s výpovědní
lhůtou 3 měsíců“ (výrok II.) a rozhodl, že žalované a vedlejším účastníkům na
straně žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10.9.2002, č.j. 23
Co 278/2002-148, ve znění opravného usnesení ze dne 18.10.2002, č.j. 23 Co
278/2002-158, rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku o náhradě nákladů řízení
žalovaného (správně žalované)“ změnil tak, že rozhodl, že „žalobkyně je povinna
zaplatit žalovanému (správně žalované) na nákladech řízení 10.975,- Kč“ do 3
dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované; „jinak“
rozsudek soudu prvního stupně „a v souvisejícím výroku o náhradě nákladů řízení
vedlejších účastníků“ potvrdil; rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit
žalované na nákladech odvolacího řízení 10.150,- Kč do 3 dnů od právní moci
rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované; rozhodl, že „ve vztahu žalobkyně a
vedlejších účastníků žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení“. Odvolací soud „se ztotožnil“ se závěrem soudu prvního stupně, že
„kupní smlouva o převodu nemovitostí uzavřená účastníky
2. července 1995 je platným právním úkonem“; že „smlouva má náležitosti
požadované ustanovením § 588 obč. zák., a to přesně určený předmět koupě a
účastníky dohodnutou kupní cenu“; že „škrty provedené zmocněnkyní účastníků k
sepsání smlouvy a k podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru
nemovitostí JUDr. Š., advokátkou, byly provedeny písemně s uvedením kdo je
provedl, podpisem a razítkem“; že „ke vkladovému návrhu podanému JUDr. Š. ze
dne 3.3.1995…byl
ke smlouvě připojen geometrický plán“ a že „vkladový návrh splňoval všechny
podmínky pro vklad nemovitostí do katastru nemovitostí“; že „lhůta k zaplacení
kupní ceny byla účastníky smlouvy dohodnuta do 3 dnů od získání finančního
úvěru žalovanou společností od peněžního ústavu pro výstavbu tenisového
sportovního areálu na kupovaných pozemcích“ a že „bylo věcí žalobkyně, aby se
domáhala plnění
ze smlouvy“; že v daném případě nešlo o „plnění nemožné, aby z tohoto důvodu
byla kupní smlouva neplatným právním úkonem podle ustanovení § 37 odst. 2 obč.
zák.“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolaní. Přípustnost
dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že otázku
zásadního právního významu spatřuje v tom: 1) „Zda datum uzavření kupní smlouvy
uvedené
ve smlouvě musí odpovídat skutečnému datu jejího podpisu z hlediska určitosti
právního úkonu“, 2) „Zda geometrické plány musí být nedílnou součástí všech
vyhotovení smlouvy při jejím podpisu pod sankcí neplatnosti právního úkonu“, 3)
„Zda je osoba, která smlouvu o převodu nemovitostí sepsala (advokát) oprávněna
provádět
po jejím podepsání (uzavření) účastníky opravy a škrty v jejím obsahu bez
písemného zplnomocnění účastníky, resp. činit tyto hmotně právní úkony pouze na
základě procesní plné moci“, 4) „Zda v případě ujednání ve smlouvě o převodu
nemovitostí, že kupující nabude vlastnictví k nemovitostem vkladem do katastru
nemovitostí
u nepříslušného katastrálního úřadu je překážkou vkladu práva u příslušného
katastrálního úřadu“, 5) „Zda lze úvěr, který je účelově poskytnut na výstavbu
nemovitostí použít i na zaplacení kupní ceny za pozemky a zda se v tomto
případě jedná o plnění nemožné“. Namítá, že „soudy obou stupňů rozhodly v
rozporu s judikaturou soudu vyšších stupňů, přičemž napadené rozhodnutí by
mohlo již ustálenou judikaturu rozkolísat“. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud
České republiky rozsudek odvolacího soudu ve spojení s opravným usnesením a
rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání a ve vyjádření k doplnění dovolání uvedla, že
námitky dovolatelky jsou neopodstatněné a že rozsudek odvolacího soudu zcela
odůvodněně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Navrhla proto, aby
dovolání bylo zamítnuto.
Vedlejší účastníci ve vyjádření k dovolání vyvracejí námitky dovolatelky a
navrhují, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné nebo „zjevně bezdůvodné“
odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal
napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu
s hmotným právem.
Protože – jak vyplývá z uvedeného – dovolání může být podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek,
je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu
uvedeného
v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení §
241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí
odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení
otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky
současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za
otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá
na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle
ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k
nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího
soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné
části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání
k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být
založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu
prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než
v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu,
který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci
založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání
nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní
význam skutečně má.
Žalobkyně namítá, že „soudy obou stupňů rozhodly v rozporu s judikaturou soudu
vyšších stupňů, přičemž napadené rozhodnutí by mohlo již ustálenou judikaturu
rozkolísat“, otázku zásadního právního významu přitom spatřuje v tom: 1) Zda
datum uzavření kupní smlouvy uvedené ve smlouvě musí odpovídat skutečnému datu
jejího podpisu z hlediska určitosti právního úkonu, 2) Zda geometrické plány
musí být nedílnou součástí všech vyhotovení smlouvy při jejím podpisu pod
sankcí neplatnosti právního úkonu, 3) Zda je osoba, která smlouvu o převodu
nemovitostí sepsala (advokát) oprávněna provádět po jejím podepsání (uzavření)
účastníky opravy a škrty v jejím obsahu bez písemného zplnomocnění účastníky,
resp. činit tyto hmotně právní úkony pouze na základě procesní plné moci, 4)
Zda v případě ujednání ve smlouvě
o převodu nemovitostí, že kupující nabude vlastnictví k nemovitostem vkladem
do katastru nemovitostí u nepříslušného katastrálního úřadu je překážkou vkladu
práva
u příslušného katastrálního úřadu, 5) Zda lze úvěr, který je účelově poskytnut
na výstavbu nemovitostí použít i na zaplacení kupní ceny za pozemky a zda se v
tomto případě jedná o plnění nemožné.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takto vymezených dovolacích
důvodů nemůže dovolací soud přezkoumat, neboť tyto důvody nejsou způsobilé
založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V
případě žádného z těchto dovolacích důvodů totiž nelze učinit závěr, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov.
např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.2.2003, sp.zn. 22 Cdo 1176/2001; nález
Ústavního soudu ČR ze dne 21.9.1998, sp.zn. IV. ÚS 298/98; stanovisko
Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000, sp.zn. Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 2000; rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 16.11.2004, sp.zn. 22 Cdo 356/2004).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání
žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5
věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, je žalobkyně povinna ve smyslu
ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.
nahradit žalované a vedlejším účastníkům náklady, které v dovolacím řízení
vynaložili.
Žalovaná i vedlejší účastníci vynaložili v dovolacím řízení náklady na
zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo
zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za
zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část
dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby
výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o
náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její
ustanovení § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1)
vyplývá, že advokátce zastupující v dané věci žalovanou náleží odměna ve výši
2.500,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3, § 11
odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a
č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 2.575,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit v
zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) žalované JUDr. H. Z., správkyni konkursní
podstaty úpadce B. T. A., spol. s r.o. Advokátu zastupujícímu v dané věci
vedlejší účastníky náleží odměna
ve výši 3.000,- Kč (srov. ustanovení § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1,
§ 15, § 17 odst. 2, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a paušální částka
náhrad ve výši 150,- Kč (srov. § 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č.
177/1996 Sb., ve znění vyhlášek
č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 3.150,- Kč je žalobkyně
povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který
vedlejší účastníky v dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2005
JUDr. Roman Fiala, v.r.
předseda senátu