30 Cdo 764/2025-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 34 482,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 33/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2024, č. j. 18 Co 272/2024-158, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 5. 2024, č. j. 16 C 33/2023-113, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a z částky 114 380 Kč od 1. 12. 2023 do 20. 12. 2023 (výrok I), zamítl žalobu co do částky 34 482,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 42 204 Kč (výrok III).
2. K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 10. 2024, č. j. 18 Co 272/2024-158, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II o věci samé potvrdil, ve vyhovujícím výroku I o věci samé v části, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 716,65 Kč od 1. 12. 2023 do 20. 12. 2023, jej změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl a ve výroku III o nákladech jej změnil tak, že výše náhrady činí 34 944 Kč, jinak tento výrok potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 8 228 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
3. Zaplacení částky 69 482,40 Kč s příslušenstvím (poté, co bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby co do částky 114 380 Kč zastaveno) se žalobce po žalované domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 30/2019, které neskončilo jeho odsouzením, ale žalobce byl obžaloby zproštěn.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání směřující proti jeho výroku I. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
5. Dovolání žalobce směřuje proti výroku I rozsudku odvolacího soudu. Tímto výrokem byl (mimo částečné změny a částečného potvrzení výroku o nákladech řízení) potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 34 482,40 Kč s příslušenstvím, a dále jím byl částečně změněn výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba byla zamítnuta ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 716,65 Kč od 1. 12. 2023 do 20. 12. 2023 (tj. ohledně částky 22,33 Kč). Celkem tudíž byla předmětem odvolacího řízení částka 34 482,40 Kč s příslušenstvím z ní a samostatný nárok na příslušenství z částky 2 716,65 Kč v kapitalizované výši 22,33 Kč. Dovolání žalobce tudíž není objektivně přípustné, a to dle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o nároku nepřevyšujícím částku 50 000 Kč a současně se nejedná o vztah ze spotřebitelských smluv či pracovněprávní vztah.
6. Stejně tak není přípustné dovolání žalobce ani v části směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu částečné změny a částečného potvrzení výroku III rozsudku soudu prvního stupně, a to dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť v tomto rozsahu bylo tímto výrokem rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu