30 Cdo 767/2023-444
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce V. Š., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 50 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 42/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2021, č. j. 72 Co 183/2021-320, takto: Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. 14 C 42/2017-300, opravil rozsudek téhož soudu ze dne 5. 12. 2019, č. j. 14 C 42/2017-213 (kterým bylo rozhodnuto o žalobě, jejímž prostřednictvím se žalobce domáhá vůči žalované zaplacení částky 50 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, jež mu měla být způsobena jeho nezákonným trestním stíháním), a to v závěru jeho výroku I tak, že se slovní spojení „se odmítá“ nahrazuje slovním spojením „se zamítá“.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce (který současně doložil, že má právnické vzdělání) včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázky procesního práva týkající se výkladu ustanovení § 164 o. s. ř., které žalobce v dovolání vymezil s tím, že dle jeho názoru dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, přípustnost podaného dovolání ve smyslu citovaného § 237 o. s. ř. nezakládají. Potvrdil-li totiž odvolací soud tzv. opravné usnesení soudu prvního stupně opírající se o právní úpravu obsaženou v § 164 o. s. ř. za situace, kdy toto rozhodnutí prvostupňového soudu reagovalo na skutečnost, že písemné vyhotovení opravovaného rozsudku v části jeho výroku nekorespondovalo s tím, jak byl tento rozsudek ve shodě s obsahem protokolu o jednání ze dne 5.
12. 2019 (na č. l. 184 až 185 spisu) skutečně vyhlášen (v důsledku čehož písemné vyhotovení rozsudku obsahovalo zcela zjevnou a snadno rozpoznatelnou nesprávnost způsobenou při přepisu vyhlášeného znění), přičemž za nerozhodnou pro účely vydání tohoto opravného usnesení odvolací soud současně označil skutečnost, jaký byl skutečný procesní postup soudce, jenž vyhlášení opravovaného rozsudku předcházel, a zda po provedené opravě tento rozsudek nebude trpět nepřezkoumatelností pro nepřiléhavé, popř. chybějící odůvodnění (neboť tyto skutečnosti mohou být zohledněny až v řízení o opravném prostředku proti opravenému rozhodnutí - jak se v tomto řízení ostatně též stalo – viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.
10. 2021, č. j. 72 Co 191/2020-325 – pozn. dovolacího soudu), nikterak se tím totiž neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Konkrétně lze v této souvislosti poukázat jak na odvolacím soudem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněné pod č. 37/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, tak např. i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Cdo 700/2001, uveřejněné pod č. 49/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002, uveřejněné pod č. 46/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3719/2012, ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1918/2016, a ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 Cdo 2211/2019. Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání odmítl.
O náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým bude řízení skončeno (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 4. 2023
JUDr. Pavel Simon předseda senátu