30 Cdo 780/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobkyně PhDr. H. P., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 97.400,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 107/2011, o dovoláních žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2014, č. j. 68 Co 606/2011-53, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2014, č. j. 68 Co 320/2014-174, takto:
I. Řízení o dovoláních žalobkyně se zastavují. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Žalobkyně podala proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž současně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. června 2014, č. j. 26 C 107/2011-156, návrh žalobkyně na ustanovení zástupce zamítl. Usnesením ze dne 8. srpna 2014, č. j. 68 Co 320/2014-174, odvolací soud k odvolání žalobkyně dle § 219 o. s. ř. potvrdil posledně označené usnesení soudu prvního stupně. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně také dovolání a opět požádala o ustanovení advokáta pro její zastupování v tomto dovolací řízení. Usnesením ze dne 15. prosince 2014, č. j. 26 C 107/2011-205, soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání s tím, že nebude-li do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení žalobkyní předložena uvedenému soudu plná moc advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 NSCR 82/2014 (které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), vyložil a odůvodnil právní názor, že dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř.). O takovou procesní situaci se jedná i v daném případě. Okolnosti, za nichž rozhodovaly oba soudy o žádosti žalobkyně na ustanovení advokáta, se nijak nezměnily. Odvolací soud přitom své rozhodnutí mimo jiné postavil na zjištění, že žalobkyně se v rámci dědického řízení vzdala (odmítnutím dědictví) vyššího obnosu finančních prostředků (500.000,- Kč) a tyto peníze darovala svému synovi. Pak tedy stěží lze očekávat od státu, aby v podobných věcech zajišťoval účastníkům zastoupení advokátem a sanoval tak jejich náklady. Dovolací soud proto řízení o dovoláních žalobkyně proti v záhlaví označeným rozhodnutím podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil, neboť žalobkyně nesplnila podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2015
JUDr. Pavel V r c h a předseda senátu