KSBR 32 INS XY
29 NSČR 82/2014-A-43
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci
dlužnice M. M., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.
zn. KSBR 32 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužnice, o dovolání dlužnice proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. května 2014, č. j. KSBR 32 INS XY,
1 VSOL XY, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Usnesením ze dne 21. ledna 2013, č. j. KSBR 32 INS XY, odmítl Krajský soud v
Brně (dále jen „insolvenční soud“) [pro vady] insolvenční návrh dlužnice ze dne
15. ledna 2013, spojený s návrhem na povolení oddlužení. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. března 2013, č. j. KSBR 32 INS XY, 1 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Dlužnice podala proti usnesení odvolacího soudu z 26. března 2013 dovolání
(A-14). Jelikož při podání dovolání nebyla dlužnice zastoupena advokátem, ani
nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání, požádala 2. srpna 2013
(poté, co ji insolvenční soud vyzval k odstranění nedostatku povinného
zastoupení usnesením ze dne 6. června 2013, č. j. KSBR 32 INS XY) o přiznání
osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (A-18). Usnesením ze dne 12. listopadu 2013, č. j. KSBR 32 INS XY, rozhodl insolvenční
soud o žádosti dlužnice z 2. srpna 2013 tak, že nepřiznává dlužnici osvobození
od soudních poplatků (bod I. výroku) a neustanovuje dlužnici zástupce (bod II. výroku). K odvolání dlužnice odvolací soud usnesením ze dne 7. května 2014, č. j. KSBR
32 INS XY, 1 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. listopadu 2013. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. května 2014 podala dlužnice rovněž
dovolání (A-32). Jelikož ani při podání tohoto dovolání nebyla dlužnice
zastoupena advokátem, ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické
vzdělání, insolvenční soud ji vyzval k odstranění nedostatku povinného
zastoupení usnesením ze dne 5. června 2014, č. j. KSBR 32 INS XY (doručeným
zvlášť obecnému zmocněnci dlužnice 18. června 2014). Na tuto výzvu reagovala
dlužnice podáním z 24. června 2014 (A-34), jímž konkretizovala své výhrady
proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. května 2014. Nedostatek povinného
zastoupení však neodstranila. Podle ustanovení § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též
jen „o. s. ř.“), účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen
od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce,
jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost
podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to
ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je
povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě
uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2). Dle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé
řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o
osvobození se však nevracejí.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu hodnotil
soud prvního stupně, by - nesmyslně - vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o
(ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení, jež by ústila jen v potřebu
rozhodovat o dalších žádostech o ustanovení zástupce. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto
zástupce dovolateli sám ustanoví (ke shodnému postupu Nejvyššího soudu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 26 Cdo 3418/2013-88)
a k přezkoumání dovolání přikročí po uplynutí lhůty k podání dovolání (§ 240 o. s. ř., ve spojení s § 241b odst. 3 o. s. ř.). Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny
předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím
řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto
nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241
a § 241b odst. 2 o. s. ř.). V daném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejsou splněny předpoklady
pro to, aby dovolatelce byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad
advokátů, když dovolatelka uplatňuje dovoláním zřejmě bezúspěšné právo (srov. §
138 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z
toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co
je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být
vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného
prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k
němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo
jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího
nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26.
února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013). V dané věci sleduje dovolatelka primárně cíl zajistit si předepsané povinné
zastoupení pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. března 2013 (jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o
odmítnutí jejího insolvenčního návrhu pro vady). S přihlédnutím k závěrům formulovaným již v usnesení ze dne 26. února 2009,
sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněné pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sen. zn. 29
NSČR 22/2009, uveřejněném pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (všechna tato usnesení odvolací soud v usnesení ze dne 26. března
2013 výslovně zmiňuje), je ovšem bezúspěšnost dovolání proti usnesení
odvolacího soudu ze dne 26. března 2013 zřejmá, takže je zbytečné mrhat
prostředky státu na to, aby při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva bylo
zajištěno povinné zastoupení dovolatelky (lhostejno, zda nemajetné). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolatelce advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze
dne 7. května 2014 a kdy dovolatelka neodstranila nedostatek povinného
zastoupení (přes poučení o následcích nečinnosti) ani k výzvě insolvenčního
soudu ze dne 5. června 2014, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a §
104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jejím dovolání zastavil. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení
rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2014
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu