30 Cdo 802/2023-273
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 151 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 191/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 2. 2022, č. j. 28 C 191/2016-187, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2022, č. j. 14 Co 215/2022-212, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 2. 2022, č. j. 28 C 191/2016-187, se zastavuje. II. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2022, č. j. 14 Co 215/2022-212, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 2. 2022, č. j. 28 C 191/2016-187, ve výrocích III a IV, jimiž byla zastavena řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2021, č. j. 14 Co 190/2021-159, a ze dne 7. 6. 2021, č. j. 14 Co 190/2021-161, zastavuje; jinak se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 2. 2022, č. j. 28 C 191/2016-187, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2021, č. j. 14 Co 190/2021-159 (výrok I), nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2021, č. j. 14 Co 190/2021-161 (výrok II), zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.
6. 2021, č. j. 14 Co 190/2021-159 (výrok III), zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2021, č. j. 14 Co 190/2021-161 (výrok IV) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacích řízení (výrok V). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce ani přes výzvy soudu prvního stupně k zaplacení soudních poplatků za dovolání soudní poplatky ve stanovené lhůtě nezaplatil, přičemž žádost o osvobození od soudních poplatků podal až po uplynutí lhůty stanovené k jejich zaplacení.
Proti usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně podal žalobce (dále též „dovolatel“) včasné dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek za dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel výslovně napadá dovoláním i usnesení soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/2006; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz). Ve zbylé části dovolací soud posuzoval již jen dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu.
Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h) a písm. i) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení a v rozsahu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením
založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Ve zbývajícím rozsahu žalobci podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč. Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť ze spisu je zřejmé, že žalobce byl již v předmětném řízení opakovaně vyzýván k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, přičemž např. usnesením ze dne 12.
3. 2021, č. j. 28 C 191/2016-149, soud prvního stupně žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení zamítl. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 7. 6. 2021, č. j. 14 Co 191/2021-161. Dle Nejvyššího soudu tak lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté výzvy byly objektivně způsobilé zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, proto se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8.
8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1775/13).
Nejvyšší soud nepřihlédl ani k opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, poněvadž soudy jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, posoudily a jejich naplnění neshledaly, tudíž by rozhodnutí o jeho další žádosti bylo pouze formální. Nadto je z ní zcela zřejmé, že dovolatel neuvádí žádnou změnu svých poměrů.
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení v uvedeném rozsahu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2023
Mgr. Vít Bičák předseda senátu