30 Cdo 803/2023-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 151 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 191/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 2. 2018, č. j. 28 C 191/2016-40, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2022, č. j. 14 Co 214/2022-219, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 2. 2018, č. j. 28 C 191/2016-40, se zastavuje. II. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2022, č. j. 14 Co 214/2022-219, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 2. 2018, č. j. 28 C 191/2016-40, ve výroku I, jimiž byla žaloba o zaplacení částky 151 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta, zastavuje; jinak se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 51 000 Kč jako náhrady škody a částky 100 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklé v souvislosti s nesprávným úředním postupem a rozhodnutím ve věcech vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 277/2015 a sp. zn. 72 Co 371/2015.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 2. 2018, č. j. 28 C 191/2016-40, zamítl žalobu o zaplacení částky 151 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Proti rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně podal žalobce včasné dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek za dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel výslovně napadá dovoláním i rozsudek soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/2006; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz). Ve zbylé části dovolací soud posuzoval již jen dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení
odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012). Ve zbývajícím rozsahu žalobci podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku poplatků 14 000 Kč. Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť ze spisu je zřejmé, že žalobce byl již v předmětném řízení opakovaně vyzýván k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, přičemž např. usnesením ze dne 12.
3. 2021, č. j. 28 C 191/2016-149, soud prvního stupně žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení zamítl. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 7. 6. 2021, č. j. 14 Co 191/2021-161. Dle Nejvyššího soudu tak lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté výzvy byly objektivně způsobilé zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, proto se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8.
8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1775/13).
Nejvyšší soud nepřihlédl ani k opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, poněvadž soudy jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, posoudily a jejich naplnění neshledaly, tudíž by rozhodnutí o jeho další žádosti bylo pouze formální. Nadto je z ní zcela zřejmé, že dovolatel neuvádí žádnou změnu svých poměrů.
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému rozsudku v uvedeném rozsahu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2023
Mgr. Vít Bičák předseda senátu