30 Cdo 803/2023-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců
JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce P.
R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 151 000 Kč
s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C
191/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne
19. 2. 2018, č. j. 28 C 191/2016-40, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
22. 7. 2022, č. j. 14 Co 214/2022-219, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne
19. 2. 2018, č. j. 28 C 191/2016-40, se zastavuje.
II. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 22. 7. 2022, č. j. 14 Co 214/2022-219, kterým byl potvrzen
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 2. 2018, č. j. 28 C
191/2016-40, ve výroku I, jimiž byla žaloba o zaplacení částky 151 000 Kč s
příslušenstvím zamítnuta, zastavuje; jinak se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 51 000 Kč
jako náhrady škody a částky 100 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu
vzniklé v souvislosti s nesprávným úředním postupem a rozhodnutím ve věcech
vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 277/2015 a sp. zn. 72 Co
371/2015.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19.
2. 2018, č. j. 28 C 191/2016-40, zamítl žalobu o zaplacení částky 151 000 Kč s
příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu
nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem k odvolání
žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně podal žalobce včasné
dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek za dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII
zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel výslovně napadá dovoláním i rozsudek soudu prvního stupně. Vzhledem k
tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti
rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto
dovolání podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo
265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem
47/2006; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz). Ve
zbylé části dovolací soud posuzoval již jen dovolání žalobce proti rozsudku
odvolacího soudu.
Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu,
jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o
přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost
dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení
odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání
nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn.
29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Ve zbývajícím rozsahu žalobci podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit
soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky
23 bodu 1 písm. d) Sazebníku poplatků 14 000 Kč.
Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval
Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť ze spisu je zřejmé, že žalobce byl již v
předmětném řízení opakovaně vyzýván k zaplacení soudního poplatku za podané
dovolání, přičemž např. usnesením ze dne 12. 3. 2021, č. j. 28 C 191/2016-149,
soud prvního stupně žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro
dovolací řízení zamítl. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu
ze dne 7. 6. 2021, č. j. 14 Co 191/2021-161. Dle Nejvyššího soudu tak lze
vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté výzvy byly objektivně
způsobilé zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za
dovolací řízení, proto se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné
výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního
soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a ze dne 13. 6. 2013, sp. zn.
IV. ÚS 1775/13).
Nejvyšší soud nepřihlédl ani k opětovné žádosti žalobce o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, poněvadž soudy jeho
poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních
poplatků, posoudily a jejich naplnění neshledaly, tudíž by rozhodnutí o jeho
další žádosti bylo pouze formální. Nadto je z ní zcela zřejmé, že dovolatel
neuvádí žádnou změnu svých poměrů.
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud
řízení o dovolání žalobce proti napadenému rozsudku v uvedeném rozsahu podle §
9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2023
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu