30 Cdo 816/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce M. o. s. s.r.o. v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. Z., zastoupenému advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 185/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 7. října 2008, č.j. 22 Co 150/2008-151, takto:
Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s .ř.):
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 7. 10. 2008, č. j. 22 Co 150/2008-151, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 1. 2008, č. j. 9 C 185/2007-113, ve věci samé v tom správném znění, že se určuje,
že žalobce je vlastníkem nemovitostí, a to objektu - výroba na parcele č. 32/1
a na parcele č. 32/2 v obci M. T., části obce M., katastrální území M. T., parcely č. 31 - ostatní plocha a parcely č. 32/1 - zastavěná plocha a nádvoří v obci a katastrálním území M. T., a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že „odvolací soud se nezabýval jeho námitkami uplatněnými v řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím, spočívajícími v rozporu obsahu privatizačního projektu schváleného vládou (č. 22470) s předmětnou kupní smlouvou, resp. dodatkem č. 1 k uvedené smlouvě“, ani jeho argumenty v tom směru, že budova resp. továrna se nachází na obou parcelách, a to nejen na parcele č. 32/1, ale i na parcele č. 32/2, což jednoznačně vyplývá z geometrického plánu č. 982-623/93 ze dne 16. 12. 1993. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu
po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) v dovolání nevymezil. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé,
že dovolatel ve skutečnosti nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, na jehož podkladě odvolací soud rozhodl. Protože dovolatel zpochybňuje skutkový závěr, který byl podkladem pro právní posouzení věci, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Výtkou, že odvolací soud se nezabýval jeho námitkami uplatněnými před soudy obou stupňů žalovaný uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je však taková dovolací výhrada bezvýznamná, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz § 242
odst. 3 o. s. ř. - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004. sp. zn.
21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle § 5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle § 14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle § 18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce doložil,
že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalobci vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 1.007,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.307,- Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. dubna 2009
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu