30 Cdo 830/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci
žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se
sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 500 000 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 488/2014, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2015, č. j. 58 Co 354/2015-18,
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne 24. 8. 2015, č. j. 31 C 488/2014-14, jímž byla zamítnuta žádost žalobce
o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně, když vyšel
z toho, že v případě žalobce jde o svévolné uplatňování práva.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání
nebyl zastoupen advokátem.
Usnesením ze dne 1. 2. 2016, č. j. 31 C 488/2014-22, vyzval soud prvního stupně
žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil ve stanovené lhůtě zástupcem
advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Pro případ nesplnění
výzvy byl žalobce poučen, že Nejvyšší soud řízení o dovolání zastaví. Na
uvedenou výzvu žalobce nijak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm.
a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo
notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti
usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo
4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo
4218/2015).
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro
ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci pro řízení o dovolání proti
usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu o žádosti o ustanovení zástupce pro celé řízení.
Dospěl k závěru, že není splněna podmínka § 138 odst. 1 věty první o. s. ř.,
neboť ve věci jde o svévolné uplatňování práva.
Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl
soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu
ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho
zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka
poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o
ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem
(notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce
z řad advokátů (odst. 2).
Podle ustanovení § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na
návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li
to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování
nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela
lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí
musí být odůvodněno.
Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení § 138 odst.
1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany
svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva
neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou
újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013).
Soud prvního stupně v projednávané věci v usnesení ze dne 3. 3. 2015, č. j. 31
C 488/2014-5, konstatoval, že od roku 2009 eviduje více než 400 žalob a
stížností podaných žalobcem, z nichž většina byla odmítnuta. Rovněž Nejvyššímu
soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce k Nejvyššímu soudu podává
desítky dovolání, jež byla v naprosté většině odmítána nebo řízení o nich
zastavováno. Dovolací soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je
nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (srov. § 1 o. s.
ř.), nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu, nebo
účastníků řízení odlišných od žalobce. V takové situaci nemůže žalobce ovšem
očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese
veškeré náklady jeho chováním vznikající na stát nebo na jiné účastníky jím
svévolně vyvolávaných sporů (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10.
2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Nejvyšší soud tak v daném případě dospěl k závěru, že nejsou splněny
předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce
z řad advokátů.
V situaci, kdy má dovolací soud za to, že není důvod ustanovit žalobci zástupce
z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud
podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o tomto
dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu