30 Cdo 838/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D, v právní věci
žalobce GESTOR – ochranný svaz autorský, občanské sdružení, se sídlem v Praze
1, Šítkova 1/233, IČO: 67774440, zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 27, proti žalované 1. ART CONSULTING
BRNO CZ, s.r.o., se sídlem v Brně, Lerchova 299/7, IČO: 60715553, zastoupené
JUDr. Milošem Jedličkou, advokátem se sídlem v Brně, Rašínova 2, o zaplacení
868.067,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C
279/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne
14. října 2009, č. j. 1 Co 51/2009-59, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. října 2009, č. j. 1 Co
51/2009-59, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2008, č. j. 23
C 279/2007-35, ve výrocích III. až V. se zrušují, a věc se v uvedeném rozsahu
vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce, jako kolektivní správce práva na opětný prodej uměleckých děl podle
ustanovení § 24 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech
souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský
zákon“), se proti žalované domáhal zaplacení autorských odměn v celkové výši
868.067,- Kč za opětovný prodej uměleckých děl v roce 2006. Uvedl, že žalovaná
tyto prodeje nenahlásila, relevantní informace mu podala až po podání žaloby.
Žalobce proto vzal žalobu zpět pro částku 775.936,50 Kč. Předmětem žaloby tak
zůstala částka 92.130,50 Kč autorské odměny a kapitalizovaný úrok ve výši
38.736,30 Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. prosince 2008, č. j. 23 C 279/2007-35,
zastavil řízení ohledně částky 775.936,50 Kč (výrok I.), rozhodl o vrácení
části soudního poplatku (výrok II.), žalované uložil zaplatit žalobci částku
92.130,50 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a kapitalizované úroky v částce
38.736,30 Kč (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V.).
Vycházel z toho, že prodejní cenou, ze které je nutné vypočíst výši autorské
odměny za opětovný prodej, je součet příklepové ceny a dražební přirážky, od
které byla odečtena 19 % DPH. Proto žalobě vyhověl.
K odvolání žalované proti výrokům III., IV. a V. Vrchní soud v Olomouci
rozsudkem ze dne 14. října 2009, č. j. 1 Co 51/2009-59, rozsudek soudu prvního
stupně ve výrocích III. a IV. potvrdil (výrok I.), změnil ho ve výroku V. o
nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení
(výrok III.).
Odvolací soud vyšel z ustanovení § 24 odst. 1 – 6 autorského zákona ve znění
platném do 21. května 2006 a Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské
unie 2001/84/ES ze dne 27. září 2001, o právu na opětný prodej ve prospěch
autora originálu uměleckého díla (dále jen „Směrnice“). Uvedl, že aukční cena
je zpravidla výsledná cena aukce, která se rovná aktuální ceně při ukončení
aukce a tato cena je kupní cenou v následně uzavírané kupní smlouvě. Autorský
zákon zdůrazňuje skutečnou cenu, a proto je třeba za základ pro stanovení
odměny za opětovný prodej originálu díla vzít opravdu skutečnou cenu (skutečné
náklady) zaplacenou k získání díla. Proto základem pro stanovení odměny za
opětovný prodej originálu díla je příklepová cena a aukční provize z prodeje
díla. Nesprávný výklad žalované, totiž že náklady na provedení dražby
započítané v tzv. příklepové ceně, nejsou součástí ceny uměleckého díla, za
kterou je povinnost odvést autorskou odměnu, by vedl k dvojí aplikaci
ustanovení § 24 odst. 1 autorského zákona podle způsobu, jakým se umělecké dílo
prodávalo. Po zaplacení kupní ceny kupujícím by totiž bylo nutné zkoumat, kromě
dalších obligatorních náležitostí, zda došlo k prodeji uměleckého díla
prostřednictvím veřejné dražby, popř. způsobem jiným, což smyslem právní úpravy
nebylo. Proto odvolací soud podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu
(dále jen „o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a
IV. potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalované dne 4. prosince 2009,
přičemž právní moci nabyl téhož dne. Proti rozsudku odvolacího soudu podala
žalovaná dne 1. února 2010 včasné dovolání (doplněné podáním ze dne 1. února
2011), jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť
se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že odměna pro
dražebníka za služby pro nabyvatele nemá žádnou souvislost s cenou díla dle
ustanovení § 24 autorského zákona, který v odstavci 2 tohoto paragrafu přímo
určuje, že osobou povinnou platit odměnu autorovi je prodávající. Připomíná, že
uhradila žalobci odměnu autorů za opětovný prodej uměleckých děl vypočtenou
přesně v souladu s ustanovením § 18 odst. 3 písm. g) zákona č. 26/2000 Sb., o
veřejných dražbách (dále jen „dražební zákon“). V podání ze dne 1.února 2011
pak žalovaná poukázala na názor, který Nejvyšší soud ČR vyjádřil ve věci sp.zn. 30 Cdo 5287/2008. K dovolání se vyjádřil žalobce podáním ze dne 23.února 2010, ve kterém se
ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby dovolání žalované bylo
odmítnuto. Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně
zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve
lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., a je charakterizováno
obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen za předpokladu,
že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného
rozhodnutí ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 o.s.ř. O takovou
situaci by se jednalo zejména tehdy, pokud v rozhodnutí odvolacího soudu je
řešena právní otázka, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přitom se k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3
o.s.ř. nepřihlíží. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody
(srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího
soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za
současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách
(závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a
dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí
konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací
činnosti soudů vůbec. Dovolací soud dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí je řešena otázka,
kterou je možno charakterizovat jako zásadně právně významnou.
Tato otázka
spočívá v tom, zda základem pro stanovení odměny za opětovný prodej originálu
díla je příklepová cena a aukční provize z prodeje díla nebo pouze příklepová
cena. Uvedená otázka je v judikatuře Nejvyššího soudu rozhodována odlišně v
porovnání s právním náhledem odvolacího soudu. Dovolací soud proto z tohoto
důvodu dospěl k závěru, že dovolání je tak v označené věci přípustné a současně
i důvodné. Autorský zákon v § 24, resp. ani ve svých dalších ustanoveních nedává
jednoznačnou odpověď na otázku, co je třeba rozumět prodejní či skutečnou
prodejní cenou, z níž se vypočítá odměna autora. Jinak tomu není ani v případě
Směrnice. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě originály uměleckých děl byly
prodávány v aukci (veřejné dražbě), je odpověď třeba hledat v příslušných
ustanoveních dražebního zákona. Veřejnou dražbou prováděnou podle dražebního
zákona se rozumí - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) - veřejné jednání,
jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na
osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku. Vlastnictví nebo
jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k
okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě
cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 dražebního zákona). Výtěžkem dražby
podle § 2 písm. l) dražebního zákona je cena dosažená vydražením a její
případné příslušenství, zatímco odměna dražebníka patří podle § 2 písm. m)
dražebního zákona mezi náklady dražby. Odměna dražebníka může být ujednána
několika způsoby. Základní metodou je uvedení konkrétní peněžní částky bez
ohledu na cenu dosaženou vydražením. Lze ovšem také připustit pouhé zahrnutí
způsobu určení výše odměny dražebníka, které bude typicky procentuálně určenou
výší odměny v poměru k ceně dosažené vydražením. Je tedy třeba i pro účely
výkladu ustanovení § 24 autorského zákona a jeho přílohy vycházet z toho, že
odměna dražebníka není součástí prodejní ceny, z níž se určuje odměna autora
uměleckého díla (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. června
2010, sp.zn. 30 Cdo 5287/2008, na který ostatně poukázala i žalovaná). Z dovoláním napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci vyplývá, že dovolací
soud věc po právní stránce posuzoval odlišně, takže toto dovoláním napadené
rozhodnutí nelze z popsaných důvodů pokládat v napadeném výroku ve věci samé za
správné (§ 243b odst. 2 o.s.ř.). Dovolací soud proto postupoval podle § 243b
odst. 2, části věty za středníkem, o.s.ř. a rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro
rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí v
odpovídajících výrocích a věc vrátil v tomto rozsahu zmíněnému soudu k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání
(243a odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu
(§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).
O
náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.)
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.