30 Cdo 893/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 802 000 Kč, vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 203/2016, o dovolání žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2017, č. j. 44 Co 612/2016-20,
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 11. 2016, č. j. 108 C 203/2016-14, žalobci zástupce neustanovil. Při svém rozhodování
vycházel z toho, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. § 30
a § 138 občanského soudního řádu). Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 6. 1. 2017,
č. j. 44 Co 612/2016-20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění
svého rozhodnutí uvedl, že obsah žaloby je pouze kverulatorní, a že z obecného
tvrzení o státních zločincích, kteří mají krýt protiprávní jednání paní B.,
nelze dovodit žádný hmotněprávní nárok. Navíc je odvolacímu soudu z úřední
činnosti známo, že žalobce podává opakovaně obdobné žaloby se stejným tvrzením. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 21). Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám
odpovídající právnické vzdělání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného účastníka
(který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud
nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o
ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016). Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů
zkoumal sám. Dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve spojení s §
138 o. s. ř. nejsou splněny. Žalobce v žalobě pouze uvedl, že zločinecký režim
(Česká republika) a jeho státní zločinci mají prioritní cíl a to je ochrana
bohatých zlodějů a zločinců jako je MUDr. G. B., že zločinecký režim České
republiky je spolupachatelem trestné činnosti paní B., že Česká republika
likviduje těžce nemocné lidi (žalobce) a za žádných okolností nedovolí
invalidům nezbytné léčení. Žalobce však neuvedl žádné konkrétní jednání státu,
v důsledku něhož mu měla vzniknout újma.
Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce zahajuje velké
množství soudních sporů se státem, většinou neúspěšně (jen za první dva měsíce
tohoto roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo 19 žalobcových dovolání). V
podání, kterým řízení zahájil, přitom žalobce neuvedl ani takové rozhodné
skutečnosti, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o
důvodnosti žaloby. Žalobce tedy nevylíčil alespoň v hrubých rysech, čeho se
domáhá a z jakého důvodu. Vzhledem ke všem okolnostem je nutno podání žalobce,
jímž bylo řízení zahájeno, posoudit jako svévolné a zjevně bezúspěšné
uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4347/2016,
citované výše). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení
Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v
rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 20. března 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu