30 Cdo 896/2022-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní věci M. K., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 121/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2021, č. j. 57 Co 146/2021-191, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě jako soudu prvního stupně ze dne 6. 5. 2021, č. j. 17 C 121/2018-177, kterým tento soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) zastavil dovolací řízení ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup, a to pro nezaplacení soudního poplatku z podaného dovolání, a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu).
Zároveň s tím odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu včasným dovoláním. Zároveň s jeho podáním požádala – v této věci již poněkolikáté – o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. V pořadí první taková žádost přitom byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 6. 2018, č. j. 17 C 121/2018-22, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.
10. 2019, č. j. 57 Co 332/2019-101, zamítnuta, a to s poukazem na závěr, že žalobkyně tím, že řádně nereagovala na výzvu soudu prvního stupně, aby specifikovala, čeho se v tomto řízení svou žalobou domáhá, se uchyluje ke zjevně bezúspěšnému uplatňování práva. O tom, že za této situace nebylo možné přihlédnout ani k jejím dalším opakovaným žádostem totožného obsahu, pak byla žalobkyně vyrozuměna prostřednictvím všech dalších rozhodnutí odvolacího soudu, která byla v tomto řízení vydána. Za popsaného stavu soud prvního stupně o opětovné žádosti žalobkyně spojené s jejím dovoláním nerozhodoval a věc předložil dovolacímu soudu k rozhodnutí.
Soud prvního stupně žalobkyni pouze vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení a k zaplacení soudního poplatku z dovolání, kdy žalobkyni současně poučil, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení tento soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2022, č. j. 17 C 121/2018-208 a č. j. 17 C 121/2018-209). Obě tato usnesení byla žalobkyni doručena dne 21. 1. 2022. Žalobkyně na ně však nikterak nereagovala a svou poplatkovou povinnost, která ji vznikla okamžikem podání dovolaní [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a odpovídá podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků částce 4 000 Kč, tak ve stanovené lhůtě nesplnila.
Otázku, zda jsou u žalobkyně splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o jejím dovolání, proto nyní zhodnotil přímo dovolací soud, neboť opětovné posouzení této otázky soudem prvního stupně by vzhledem k dosavadnímu postupu žalobkyně v řízení vedlo k neustálému neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)osvobození od soudních poplatků, resp. o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (k tomu postupu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, či usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn.
31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3039/2019, či ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2529/2020 a 25 Cdo 2530/2020). Nejvyšší soud se přitom ztotožnil se závěrem soudů nižších stupňů, který byl v tomto řízení již vysloven a podle kterého se v případě žalobkyně jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, nereaguje-li adekvátním způsobem na výzvy soudu týkající se patřičného vymezení nároků, které v tomto řízení vznáší, pročež stále přetrvává nejistota v tom, co je předmětem probíhajícího řízení.
Není tedy splněn jeden z nezbytných předpokladů pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a proto nelze žalobkyni osvobození od soudních poplatků přiznat. Nejsou-li splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, pak současně nejsou ani splněny podmínky pro ustanovení zástupce (advokáta) pro řízení (§ 30 o. s. ř.). Podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudní poplatek z podaného dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatila, byť k tomu byla soudem prvního stupně řádně vyzvána, dovolací soud, aniž žalobkyni k zaplacení tohoto poplatku znovu vyzýval, proto řízení o jejím dovolání podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 4. 2022
Mgr. Viktor Sedlák pověřený člen senátu