30 Nd 143/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Pavla Simona ve věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, IČ: 41197518, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, proti povinnému P. V. T., vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 18 EXE 1183/2014, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 18 EXE 1183/2014 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Dne 13. 10. 2014 byla Okresnímu soudu v Břeclavi doručena žádost soudního exekutora o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného dle v žádosti označených platebních výměrů oprávněné. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 2. 12. 2014, č. j. 18 EXE 1183/2014-21, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po „marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněným“ předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Důvodem pro uvedený postup exekučního soudu bylo zjištění, že povinný se z adresy bydliště, kterou je označen v návrhu, dle sdělení pošty odstěhoval, „neprochází CEO ani registrem obyvatel“, nic bližšího o něm zjištěno nebylo, pročež podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. Současně exekuční soud uzavřel, že v řízení je dána pravomoc českých soudů. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu7b), popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince7d),7e).
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Z ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud může určit soud, který má věc projednat a rozhodnout v případě chybějících podmínek místní příslušnosti jen tehdy, jde-li o věc spadající do pravomoci českých soudů.
Splnění podmínky pravomoci českých soudů pro rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř. však Nejvyšší soud zkoumá toliko v případě, kdy je mu přímo předložen návrh na určení soudu, který věc projedná a rozhodne, a to společně s žalobou nebo jiným návrhem na zahájení řízení, tj. tehdy, jestliže řízení v dané věci před žádným z českých soudů dosud neprobíhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Oproti tomu, jestliže řízení ve věci již probíhá a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost, přičemž současně postupem podle § 105 odst. 2 o.
s. ř.
věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit, aniž by sám mohl přezkoumávat, zda je podmínka pravomoci českých soudů v dané věci splněna. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jinak řečeno, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o.
s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013). Dle obsahu spisu nemá povinný v České republice místo pobytu (ať už trvalého či cizince – státní občanství povinného se z obsahu spisu nepodává).
Skutečnost, zda má povinný na území České republiky exekučně postižitelný majetek, jak předpokládá § 45 odst. 2 věta třetí exekučního řádu, v řízení dosud najevo nevyšla; exekuční soud přitom nepochybil, když v této fázi řízení případnou existenci majetku povinného nezjišťoval (viz usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného je zřejmé, že místně příslušný exekuční soud ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu vskutku nelze zjistit a zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o.
s. ř. jsou tak naplněny. Nejvyšší soud proto přistoupil k určení, který soud věc projedná a rozhodne. S ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že předmětnou věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož bylo řízení zahájeno. Žádné okolnosti, pro něž by se jevilo vhodným určit místně příslušným jiný soud než ten, u nějž bylo řízení zahájeno, najevo nevyplynuly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. František Ištvánek předseda senátu