30 Nd 35/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v exekuční věci
oprávněné Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky,
identifikační číslo osoby 47114304, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46,
proti povinné I. G., o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř.,
Určuje se, že věc dosud vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 18 EXE
817/2014 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 21. 11. 2014 předložil shora označenou
věc Nejvyššímu soudu podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k rozhodnutí o tom, který soud věc
projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo
možno určit příslušný soud, chybějí nebo je nelze zjistit. Současně uzavřel, že
k řízení je dána pravomoc českých soudů. V projednávané věci podal soudní exekutor JUDr. Petr Kocián dne 9. 9. 2014
žádost o pověření a nařízení exekuce ve věci shora uvedených účastníků, kdy
exekučním titulem je platební výměr oprávněné. V žádosti je povinná označena shora uvedenou adresou, evidencí obyvatel však
neprochází. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České
republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí
Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc
po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Z ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud může určit soud,
který má věc projednat a rozhodnout v případě chybějících podmínek místní
příslušnosti jen tehdy, jde-li o věc spadající do pravomoci českých soudů. Splnění podmínky pravomoci českých soudů pro rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř. však Nejvyšší soud zkoumá toliko v případě, kdy je mu přímo předložen
návrh na určení soudu, který věc projedná a rozhodne, a to společně s žalobou
nebo jiným návrhem na zahájení řízení, tj. tehdy, jestliže řízení v dané věci
před žádným z českých soudů dosud neprobíhá (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Oproti tomu, jestliže
řízení ve věci již probíhá a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a
postupem podle § 105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení,
který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než
takový soud určit, aniž by sám mohl přezkoumávat, zda je podmínka pravomoci
českých soudů v dané věci splněna. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž
odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou
pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného
soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jinak
řečeno, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11
odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně
vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu
za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný
soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých
soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013). Nejvyšší soud proto určil (dle § 11 odst. 3 o. s.
ř.) soudem příslušným k
projednání a rozhodnutí věci Okresní soud v Břeclavi, když s ohledem na
požadavek hospodárnosti řízení není vhodné určit jako místně příslušný jiný
soud, než ten, u kterého bylo řízení zahájeno.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2015
JUDr. Pavel Simon předseda senátu