32 Cdo 1389/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobce S. v. K. čp. 1237, 1238, 1239, 1240, zastoupeného JUDr. H. K.,
advokátkou proti žalované Č. r., a.s., o odstranění vad, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 330/2002, o dovolání žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2004 č. j. 15 Co 224/2004-53, takto:
Dovolání se zamítá.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 11. května 2004, č. j. 21 C
330/2002-43, nepřipustil přistoupení Ing. V. D., RNDr. Z. J., Ing. A. J., Ing.
J. P., JUDr. K. Š. a Ing. J. H. do řízení na straně žalobce. Žalobce se v tomto
řízení domáhá odstranění vad díla (domů čp. 1237, 1238, 1239 a 1240 v P. – K.,
ulice K V. a H.), provedeného společností I. – S. a.s., na základě smlouvy o
dílo uzavřené s žalovanou jako objednatelkou, když žalovaná po převzetí díla
postupem podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé
spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám a doplňují některé zákony
(dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), vymezila v převzatých budovách bytové
jednotky, které prodala jednotlivým kupujícím, kteří se stali členy
společenství vlastníků jednotek (žalobce). Soud prvního stupně svoje rozhodnutí
odůvodnil tím, že dosavadní žalobce není ve sporu o odstranění vad díla věcně
aktivně legitimován, tzn. není osobou oprávněnou domáhat se odstranění vad
předmětu koupě, ale že oprávněným je každý jednotlivý kupující, tj. první
vlastník bytové jednotky, který ji nabyl od žalované jako prodávající. Nápravu
bylo možno podle závěru soudu prvního stupně sjednat jen prostřednictvím
institutu záměny účastníků podle § 92 odst. 2 občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“). Není naopak přípustné, aby byl institut záměny, kde je nutný
souhlas všech dosavadních účastníků řízení (tedy i žalovaného), obcházen pomocí
ustanovení o přistoupení dalších účastníků.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. července 2004, č.
j. 15 Co 224/2004-53 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odkázal na
odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, které shledal jako správné a zcela
vyčerpávající. Dodal, že akcent na nepřípustnost obcházení ustanovení § 92
odst. 2 o. s. ř. cestou ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. není v teorii
procesního práva žádnou novinkou, ale stanoviskem zastávaným již řadu let. Jako
správný shledal i závěr soudu prvního stupně, že osobám, jejichž vstup do
řízení na straně žalující byl neúspěšně navrhován, nic nebrání v tom, aby svá
práva uplatnily u soudu vlastní žalobou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, kterým napadl právní
posouzení aktivní věcné legitimace žalobce soudy obou stupňů. Tento svůj závěr
dovozuje z výkladu § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, v platném znění,
obsahujícím definici správy domu, z níž se podle žalobce podává, že účelem
tohoto zákona je umožnit společenství vlastníků jednotek řádný výkon správy
domu v širším smyslu. Žalobce je přesvědčen, že za takový výkon správy domu je
nutno ve smyslu tohoto ustanovení považovat i uplatnění práva z odpovědnosti za
vady stavebních prací, které se po prodeji bytových jednotek a po vzniku
společenství vlastníků ve společných prostorách domu vyskytly. Podle názoru
žalobce není proto důvod k tomu, aby soud nepřipustil přistoupení účastníků na
straně žalobce, kteří jsou vlastníky jednotek a spoluvlastníky společných částí
domu, neboť jsou zainteresováni na výsledku sporu a mají zájem na řádném
odstranění vad stavebních prací. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a
vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje se závěry odvolacího
soudu. Podle jejího názoru je sice žalobce oprávněn podle § 9 odst. 1 zákona o
vlastnictví bytů vykonávat práva a zavazovat se ve věcech spojených se správou,
provozem a opravami společných částí domu, toto právo však nezakládá právo na
odstranění vad vyplývajících ze smluvních vztahů, jichž společenství není
účastníkem; v dané věci jde o závazkové vztahy z kupních smluv uzavřených mezi
žalovanou a jednotlivými vlastníky bytových jednotek. Takový závazkový právní
vztah nevznikl podle názoru žalované ani na základě dohody uzavřené mezi
žalobcem, žalovanou a I. S. a.s., ze dne 13. 2. 2002. Žalovaná navrhla
zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že
je podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené
usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru,
že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud posoudil rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu, kterým je podle § 242 odst.1 o. s. ř. vázán, a to i z
hlediska jeho obsahového vymezení v dovolání. Dovolatel namítá, že napadený
rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci
[dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud
použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo aplikoval sice správný
právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jej na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby
do říze-
ní přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit,
je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Žalobce má - jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného
řízení (a o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě) - procesní právo
navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Návrhu na přistoupení
dalšího žalobce do řízení může soud vyhovět jen tehdy, vysloví-li s tím „další“
žalobce souhlas; souhlas žalovaného a toho, kdo má přistoupit na jeho stranu,
se nevyžaduje.
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže
je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení.
Přistoupení dalšího účastníka řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v
důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení
zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do
řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti
žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo
kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou
hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl
obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník
(další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po připuštění
přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti
původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude
pokračovat jen další žalobce (srov. Bureš, J., Drápal, J., Krčmář, Z., Občanský
soudní řád, komentář, C. H. BECK, Praha, 7. vydání, strana 405). Je-li při
rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní
žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován,
nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího
účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen
prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř.
V posuzované věci žalobce navrhl přistoupení dalších šesti osob do řízení na
straně žalobce poté, kdy soud prvního stupně vyjádřil svůj názor týkající se
nedostatku jeho věcné aktivní legitimace v této věci ve svém předchozím
usnesení (kterým nepřipustil přistoupení společnosti S. CZ a.s., do řízení na
straně žalované) tak, že dosavadní žalobce není osobou oprávněnou domáhat se
odstranění vad předmětu koupě, ale že oprávněným je každý jednotlivý kupující
bytové jednotky.
Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, jehož právní subjektivitu a
způsobilost k právním úkonům vymezuje § 9 zákona o vlastnictví bytů tak, že
společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) je právnická osoba,
která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se
správou, provozem a opravami společných částí domu (dále jen „správa domu“),
popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu tohoto zákona a činnosti související s
provozováním společných částí domu, které slouží i jiným fyzickým nebo
právnickým osobám. Společenství může nabývat věci, práva, jiné majetkové
hodnoty, byty nebo nebytové prostory pouze k účelům uvedeným ve větě první.
Toto ustanovení tedy současně obsahuje legální definici správy domu, která
zahrnuje jak samotnou správu společných částí domu, tak i jejich provoz a
údržbu. V posuzované věci se však žalobce jako společenství vlastníků jednotek
domáhal odstranění vad předmětu kupních smluv, které se žalovanou neuzavřel on,
nýbrž jednotliví vlastníci jednotek. Takový nárok žalobci nepříslušel a tento
nedostatek nebylo možno zhojit ani tvrzením, že jeho uplatněním vykonává správu
domu ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb.
Z uvedeného vyplývá, že v dané věci nebyla splněna základní podmínka pro
připuštění přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce – existence aktivní
legitimace dosavadního žalobce v době zahájení řízení. Právnímu závěru
odvolacího soudu, který dospěl k závěru, že by se mohlo jednat o případ
obcházení institutu záměny účastníka řízení institutem přistoupení dalšího
účastníka řízení, který je ze zákona nepřípustný, a který je respektován i
judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005 sp. zn. 21
Cdo 1421/2005, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 47/2006,
ročník 2006, sešit č. 4, str. 268, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. února 2006 sp. zn. 29 Odo 119/2006, publikované ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek NS ČR, ročník 2007, svazek 1, pod č. 1) nelze nic
vytknout a dovolací soud se s ním ztotožňuje.
Usnesení odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů
správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo
postiženo některou z vad, uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a
b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. , nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř.
dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude o náhradě
nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu