U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Františka Faldyny, CSc.
v právní věci žalobkyně R. C., s. r. o., , zastoupené Mgr. J. K., advokátem
proti žalované M. g., s. r. o., , o zaplacení 60.095,- s příslušenstvím a
smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 169/2006,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.
prosince 2007, č. j. 51 Co 528/2007-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 18. prosince 2007, č. j. 51 Co 528/2007-77, v rozsahu zamítavého výroku
ohledně smluvní pokuty ve výši 0,05% denně z částky 60.095,- Kč za období od
18. července 2007 do zaplacení (výrok II.) a náhrady nákladů řízení před soudem
prvního stupně (výrok III.) není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b)
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto
ustanovení nebyli v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně
vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným
ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího
soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam
(§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3, věty první, o. s. ř.), pak
při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení
§ 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam,
může soud považovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené
rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání napadl, resp. jejichž nesprávné
řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka brojí svými námitkami proti
právnímu závěru odvolacího soudu, že soud je vázán stavem ke dni rozhodnutí (§
154 odst. 1 o. s. ř.) a jen výjimečně za podmínek ustanovených v § 154 odst. 2
o. s. ř. může přiznat nárok do budoucna přičemž, podle názoru odvolacího soudu
však smluvní pokuta není opětující se dávkou, jak předpokládá ustanovení § 154
odst. 2 o. s. ř. a soud proto musí posuzovat vznik nároku žalobkyně na toto
majetkové právo ke dni vydání rozhodnutí, neboť není zřejmé, kdy bude žalovaným
splněno a kdy bude nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty trvat. Dovolací
soud však nedospěl k závěru, že by právní posouzení věci odvolacím soudem v
otázce přiznání smluvní pokuty ke dni vydání rozhodnutí soudu, nikoliv do
budoucna, tj. do zaplacení ve smyslu ustanovení § 154 o. s. ř., bylo v rozporu
s procesním právem, přičemž tento jeho závěr není založen ani na řešení otázky,
která by v judikatuře nebyla vyřešena, nebo o které by odvolací soud nebo
dovolací soud rozhodoval rozdílně (viz. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek
č. 7/1977). Rovněž tak dovolání směřující do rozhodnutí odvolacího soudu o
náhradě nákladů odvolacího řízení, které – ač součástí rozsudku - má povahu
usnesení ve smyslu § 167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy
přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu přípustné (srov. usnesení
Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší
soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první) odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a za situace, kdy dovolání bylo
odmítnuto a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady
nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu