32 Cdo 1605/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany
Gajdziokové v právní věci žalobkyně P.-L. s. s.r.o., zastoupené P. T.,
advokátem, proti žalované S. spol. s r. o., o vydání věci, případně zaplacení
částky 884 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 39 Cm 16/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 21. října 2008, č. j. 1 Cmo 388/2007-426, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 8. června 2007, č. j. 39 Cm 16/2005-383, v
napadených výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 884 500 Kč
s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech
odvolacího řízení.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že se žalobkyně původně po
třech žalovaných – společnosti R., a.s. jako 1. žalované, společnosti S. spol.
s r.o. jako 2. žalované a společnosti C. a.s. jako 3. žalované – a po
částečném zpětvzetí žaloby pouze po 2. žalované, nyní v záhlaví tohoto
rozhodnutí označené jako žalovaná (dále též jen „žalovaná“), domáhala vydání
bezdůvodného obohacení, které mělo spočívat v tom, že na základě smlouvy o dílo
číslo uzavřené dne 7. září 1998 mezi ní a společností E. C., a.s. (právní
předchůdkyní 1. žalované) dodala na stavbu obchodního domu K. L. tlakovou
požární nádobu, která byla součástí sjednaného předmětu díla. Její montáž však
již neprovedla, a to z důvodu oznámení jejího smluvního partnera E. C., a.s.,
že pro značné změny v projektové dokumentaci zastavuje veškeré práce na stavbě.
Žalovaná, která byla investorem stavby, následně jako objednatel uzavřela se 3.
žalovanou jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo dokončení
stavby a z jejíhož znění vyplývá, že součástí dohodnuté ceny díla byla i
předmětná požární tlaková nádrž. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná
dohodnutou cenu díla zaplatila 3. žalované a po dokončení stavby obchodní dům
K. L. prodala společnosti K. Č. r., v. o. s.
Odvolací soud, vycházeje při posuzovaní žalobního nároku z ustanovení § 451
odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), dospěl k závěru, že se
žalovaná nemohla na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit. Učinil tak na základě
zjištění, že předmětná tlaková požární nádrž byla na stavbu dodána po uzavření
smlouvy o dílo mezi žalobkyní a společností E. v.o.s. a před odstoupením od
smlouvy. Nádoba tedy byla dodána na základě platné smlouvy o dílo, byla
následně zabudována do stavby a žalovaná její cenu zaplatila na základě
uzavřené smlouvy o dílo 3. žalované. Podle posouzení odvolacího soudu nebylo
možné žalobě vyhovět ani z titulu náhrady škody, neboť neshledal existenci
protiprávního jednání žalované jako jednoho z předpokladů pro vznik její
odpovědnosti za škodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost
opřela o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle § 237 odst. 1 písm.
c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), který spatřuje v tom, že
odvolací soud řešil otázku bezdůvodného obohacení na straně žalované v rozporu
s hmotným právem. Podle dovolatelky toto právní posouzení nekoresponduje se
zjištěným skutkovým stavem v nalézacím řízení. Bylo-li v řízení prokázáno, že
na stavbu dodala tlakovou nádobu, která jí nebyla nikým zaplacena a posléze
byla do stavby zabudována novým zhotovitelem, z jehož fakturace není zřejmé,
zda tuto nádobu účtoval či nikoliv a žalovaná pouze tvrdí (aniž jakkoli
prokazuje), že za nádobu zaplatila novém zhotoviteli, nemůže právní závěr o
neprokázání bezdůvodného obohacení na straně žalované obstát. Dovolatelka
zastává a obhajuje názor, že bezdůvodné obohacení nemohlo vzniknout nikomu
jinému než žalované, která se obohatila bez ohledu na to, zda obchodní dům, do
něhož byla nádoba zabudována, posléze prodala. V posuzované věci považuje za
podstatné, že na stavbu dodala nádobu, a tu již nezabudovala. Kdo tak učinil,
jí známo není a ani to nepovažuje za rozhodné. Žalovaná, jež od počátku věděla,
že nádoba patří žalobkyni, v řízení neprokázala, že by nádobu komukoliv
zaplatila. Prodala-li žalovaná později nemovitost, byla její součástí i
zabudovaná nádoba, kterou získala bez právního důvodu.
Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a
věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání má žalovaná za to, že dovolání není přípustné, neboť
otázky související s institutem bezdůvodného obohacení byly soudní judikaturou
již vyřešeny a odvolací soud se tvrzeného rozporu s hmotným právem nedopustil.
Žalovaná rovněž oponuje dovolatelce, uvedla-li, že v řízení nebylo prokázáno,
že by žalovaná předmětnou tlakovou nádobu komukoliv zaplatila. Opak je
skutečností, neboť podle zjištění soudů uvedeného i v odůvodnění jejich
rozhodnutí, byla tlaková nádoba uhrazena 3. žalované. Dovolatelka, odkazujíc na
svou procesní obranu v nalézacím řízení, uzavírá, že se na úkor žalobkyně
bezdůvodně neobohatila a pokud toto bezdůvodné obohacení mohlo vůbec někomu
vzniknout, stalo se tak na straně 3. žalované. Navrhla, aby dovolací soud
odmítl dovolání jako zjevně bezdůvodné.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací
řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění
účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě),
přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud – za použití hledisek příkladmo
vymezených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. – dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
K takovému závěru však dovolací soud nedospěl, neboť neshledal, že by odvolací
soud řešil otázku bezdůvodného obohacení v rozporu s hmotným právem a
judikaturou soudů. Byla-li podle skutkového zjištění odvolacího soudu předmětná
požární tlaková nádrž součástí předmětu díla, které žalovaná převzala od svého
zhotovitele C., a.s. (původně 3. žalovaná) na plnění smlouvy o dílo, kterou s
tímto zhotovitelem uzavřela, nemohlo tím dojít k majetkovému prospěchu žalované
plněním bez právního důvodu (ani plněním podle ostatních skutkových podstat
bezdůvodného obohacení upravených v § 451 odst. 2 a § 454 obč. zák.), a to ani
na úkor žalobkyně. Pokud někdo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení získal,
pak to byl (s ohledem na soudy zjištěný skutkový základ věci) ten ze
zhotovitelů, který předmětnou požární tlakovou nádrž (ve vlastnictví žalobkyně)
použil jako součást předmětu svého předávaného díla, čímž mu vznikla povinnost
vydat obohacení žalobkyni podle § 451 odst. 1 obč. zák. Další převody předmětu
díla a uskutečněné platby jsou z tohoto pohledu nerozhodné. Převede-li někdo
věc, o kterou se bezdůvodně obohatil, na třetí osobu, nezprošťuje se tím
povinnosti vydat obohacení (poskytnout peněžitou náhradu) tomu, na jehož úkor
se bezdůvodně obohatil (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.
července 2003, sp. zn. 29 Cdo 2631/2000, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura č. 11, ročník 2003, pod číslem 190, nebo též rozsudek téhož soudu ze
dne 29. května 2003, sp. zn. 33 Odo 258/2003, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura č. 7, ročník 2003, pod číslem 108). Protože tímto zhotovitelem
žalovaná nebyla, není závěr odvolacího soudu o tom, že se žalovaná na úkor
žalobkyně bezdůvodně obohatila, rozporný s hmotným právem.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek
nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v
potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že
dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto,
aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro
nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně,
jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle
obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu