32 Cdo 1711/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobkyně GE Money Multiservis, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova
1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 49241150, zastoupené JUDr.
Milanem Novákem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, PSČ 500
02, proti žalovanému P. Z., o zaplacení částky 122.271,43 Kč s
příslušenstvím, o procesním nástupnictví na straně žalobkyně, vedené u
Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 44 EC 455/2011, o dovolání žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. února 2013, č. j. 27 Co 415/2012-156,
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. února 2013, č. j. 27 Co 415/2012-156,
se mění tak, že návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila
společnost GE Money Auto, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a,
PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 60112743, se vyhovuje.
Žalobkyně (v té době v právní formě akciové společnosti) se po žalovaném
domáhala zaplacení částky 122.271,43 Kč, jež sestávala z dlužné jistiny ze
smlouvy o úvěru č. 33501381 ze dne 18. července 2004 ve výši 112.102,- Kč a z
částky ve výši 10.169,43 Kč jako náhrady nákladů žalobkyně na poskytnutí úvěru. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. června 2012, č. j. 44 EC 455/2011-109,
žalobě co do částky 90.428,57 Kč s úrokem z prodlení od 9. prosince 2008 do
zaplacení vyhověl (výrok pod bodem I), ohledně částky 31.842,86 Kč s úrokem z
prodlení žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok
pod bodem III). Proti tomuto rozhodnutí, a to do výroků pod body II a III, podala žalobkyně
dne 6. září 2012 odvolání a poté podáním doručeným odvolacímu soudu dne 1. listopadu 2012 navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila společnost GE
Money Auto, s. r. o., identifikační číslo osoby 60112743. Návrh odůvodnila
tím, že smlouvou o vkladu části podniku, uzavřenou mezi žalobkyní a uvedenou
obchodní společností dne 19. srpna 2010, došlo ke dni 23. srpna 2010 ke vkladu
části podniku žalobkyně do základního kapitálu společnosti GE Money Auto, s. r. o. (dále jen „nabyvatelka“), přičemž součástí vkladu je též „níže skutkově
tvrzená a do důkazů přiložená úvěrová smlouva a práva z ní vyplývající“. K
návrhu byl připojen souhlas nabyvatelky se vstupem do řízení a přiloženy plná
moc udělená nabyvatelkou JUDr. M. N. dne 2. srpna 2010, Smlouva o vkladu části
podniku uzavřená mezi žalobkyní a nabyvatelkou 19. srpna 2010, Dohoda o
nepřímém zastoupení při vymáhání postoupené pohledávky dle § 530 občanského
zákoníku uzavřená mezi žalobkyní a nabyvatelkou dne 24. srpna 2010 (dále jen
„dohoda o nepřímém zastoupení“) a dohoda účastníků dohody o nepřímém zastoupení
o jejím zrušení ze dne 8. října 2012. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením (v němž mlčky reflektoval
změnu právní formy žalobkyně, jak byla zapsána do obchodního rejstříku dne 8. listopadu 2012) návrhu žalobkyně, aby do řízení na místo ní vstoupila
nabyvatelka, nevyhověl. Konstatoval, že žalobkyně v žalobě podané dne 8. června 2010 a v podáních ze 13. února 2012 a 16. března 2012 tvrdila, že se
žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. 33501381 a na jejím základě poskytla
žalovanému úvěr, který žalovaný řádně nesplácel, a z žádného jejího podání či
jiného úkonu nevyplývá, že by pohledávka za žalovaným měla být vymáhána v
režimu ustanovení § 530 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Podle mínění odvolacího soudu je naopak ze všech podání žalobkyně zřejmé, že
pohledávku vymáhá jako „přímý“ nositel práva. Odvolací soud dovodil, že
neuvedla-li žalobkyně (ač řádně poučena) v řízení před soudem prvního stupně
žádné skutečnosti ohledně „své procesní způsobilosti (že jedná v postavení
nepřímého zástupce postupníka)“, a smlouvu o vkladu části podniku ze dne 19. srpna 2010 předložila teprve v odvolacím řízení, jedná se o novou skutečnost,
která byla uplatněna v rozporu s ustanoveními §§ 118b a 119a občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc na
ustanovení § 238a o. s. ř. a namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu, že nesprávně určil, co bylo ve smyslu
ustanovení § 107a o. s. ř. konkrétní právní skutečností, s níž právní předpisy
spojují převod nebo přechod práv a povinností, i okamžik, ke kterému tato
skutečnost nastala, a nesprávně zhodnotil též okamžik, kdy dovolatelka pozbyla
„ve vztahu k žalovanému“ aktivní věcnou legitimaci, resp. nedostatečně
zhodnotil vliv oznámení o postoupení pohledávky podle ustanovení § 526 odst. 1
obč. zák. na existenci a zánik vzájemných práv a povinností dovolatelky a
žalovaného vyplývajících ze smlouvy o úvěru.
Argumentovala, že rozhodnou skutečností, s níž právní předpisy spojují převod
nebo přechod práv a povinností, je dohoda ze dne 8. října 2012, jíž byla s
účinností k 18. říjnu 2012 zrušena dohoda o nepřímém zastoupení, a protože k
uzavření této dohody došlo až po zahájení odvolacího řízení, jedná se o
skutečnost, kterou ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. nemohla
uplatnit do konce prvního jednání ve věci.
Vyjádřila přesvědčení, že existence smlouvy o vkladu části podniku a dohody o
nepřímém zastoupení při vymáhání pohledávek by musela být v řízení tvrzena a
prokazována pouze v případě, že by postoupení pohledávky bylo dlužníkovi
oznámeno nebo by tato skutečnost vyšla v řízení jinak najevo, neboť teprve
oznámením dlužníkovi o postoupení pohledávky se vůči němu postoupení stává
účinným a zanikají tak práva a povinnosti původního věřitele vůči dlužníkovi a
naopak vznikají vůči dlužníkovi práva a povinnosti věřiteli novému; to se však
nestalo, proto po dobu trvání řízení před soudem prvního stupně byla ve vztahu
k žalovanému věřitelem se všemi právy a povinnosti s tím spojenými pouze ona a
nebyl dán důvod pro jakékoliv tvrzení nad rámec tvrzení v řízení učiněných.
Dovolatelka též poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. prosince
2006, sp. zn. 29 Odo 1456/2005, s tím, že závěr zde uvedený lze aplikovat i v
posuzovaném případě.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že
připustí, aby do řízení na místo žalobkyně vstoupila společnost GE Money Auto,
s. r. o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 00, identifikační
číslo osoby 60112743.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro
dovolací řízení - v souladu s bodem 1. článku II., části první, přechodných
ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony -
občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s.
ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo
dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) Nejvyšší soud dovodil, že
dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř. a je též důvodné.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil
do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §
107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s
tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo
toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2 věta první).
Podle ustanovení § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu
dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S postoupenou
pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená
(odstavec 2).
Podle ustanovení § 526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel
bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není
oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi
neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odstavec 1). Oznámí-
li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se
dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odstavec 2).
Podle ustanovení § 530 odst. 1 obč. zák. na žádost postupníka může postupitel
vymáhat postoupený nárok sám svým jménem na účet postupníka. Jestliže
postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi (§ 526), může
postupitel pohledávku vymáhat pouze v případě, že ji nevymáhá postupník a
postupitel prokáže dlužníkovi souhlas postupníka s tímto vymáháním.
Nejvyšší soud vyložil v rozsudku ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 25 Cdo
2193/2006, uveřejněném pod číslem 100/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, že ustanovení § 530 odst. 1 obč. zák. upravuje aktivní věcnou
legitimaci při vymáhání postoupené pohledávky tím, že dává postupiteli možnost
vymáhat pohledávku svým jménem na účet postupníka, jestliže ho o to požádá. Jde
v podstatě o zvláštní případ nepřímého zastoupení, při němž postupitel vymáhá
pohledávku svým jménem a je oprávněn podat žalobu, v níž požaduje, aby dlužník
plnil přímo jemu, a je oprávněn plnění od dlužníka přijmout. V usnesení ze dne
10. července 2013, sp. zn. 32 Cdo 1202/2013, pak Nejvyšší soud formuloval a
odůvodnil závěr, že skutečností rozhodnou ve smyslu ustanovení § 107a odst. 1
o. s. ř. není uzavření dohody o vymáhání pohledávky postupitelem na účet
postupníka, neboť uzavřením takové dohody - nebylo-li postoupení pohledávky
oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi - se na právu dosavadního věřitele vymáhat
pohledávku nic nezměnilo, svou aktivní legitimaci v řízení neztratil. Takovou
právní skutečností, s níž je spojen převod práva vymáhat postoupenou pohledávku
z postupitele na postupníka, je teprve zánik práva postupitele vymáhat na účet
postupníka pohledávku. Skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo
přechod práva, o něž v řízení jde, je tak dohoda o ukončení dohody o nepřímém
zastoupení. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v tomto
případě. Za situace, kdy dohoda o zrušení dohody o nepřímém zastoupení při
vymáhání postoupené pohledávky byla uzavřena dne 8. října 2012, tedy po vydání
rozsudku soudu prvního stupně, a z obsahu spisu nevyplývá, že postoupení
předmětné pohledávky bylo před tímto datem oznámeno či prokázáno dlužníkovi,
pak tvrzení o této skutečnosti není jejím uplatněním v rozporu s ustanovením §
118b o. s. ř., případně § 119b o. s. ř., nýbrž jde o skutečnost uplatněnou v
souladu s ustanovením § 205a odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Protože právní posouzení předpokladů pro vyhovění návrhu podle ustanovení §
107a odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolacím soudem není správné a na základě
dosavadních výsledků řízení lze o návrhu žalobkyně rozhodnout, Nejvyšší soud,
aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení
odvolacího soudu změnil podle ustanovení § 243c písm. b) o. s. ř. tak, že
návrhu žalobkyně na vstup nabyvatelky do řízení na místo žalobkyně vyhověl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení
u něho končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. srpna 2013
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu