32 Cdo 1843/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PODHLEDY, spol. s r.o., se sídlem v Plzni, Radyňská 33, PSČ 326 00, IČ 46884289, zastoupené JUDr. Petrem Víškou, advokátem se sídlem v Plzni, Malická 11, proti žalované THORN METAL s.r.o., se sídlem v Plzni, Slovanská 172, PSČ 326 00, IČ 25202359, zastoupené JUDr. Václavem Rubášem, advokátem se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí 816/4, o 987 385,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 116/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2009, č. j. 1 Cmo 171/2008-262, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Václava Rubáše.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu jeho prvního výroku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. prosince 2007, č. j. 46 Cm 116/2002-226, v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 747 171 Kč a úroku z prodlení ve výši 8 % p. a. z částky 218 568 Kč od 12. června 2001 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o.
s. ř. (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí v dovolatelkou předestřené otázce splatnosti ceny díla, neboť ji odvolací soud řešil v souladu s hmotným právem (srov. § 548 odst. 1 obchodního zákoníku) a soudní judikaturou, na kterou v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.
března 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, a dále jeho rozsudek ze dne 3. června 2003, sp. zn. 29 Odo 333/2001, uveřejněný pod číslem 7/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2003, pod číslem 122). Svůj závěr o tom, že splatnost příslušné části ceny díla nenastala, nezaložil odvolací soud na podmínce předání předmětu díla objednateli, jak mylně dovozovala dovolatelka, nýbrž na absenci odsouhlasených měsíčních soupisů provedených prací, sjednaných ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky a podmiňujících právo zhotovitele (žalobkyně) na měsíční úhrady ceny díla.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o.
s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna uhradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 11. března 2010
JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu