32 Cdo 2097/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobce K. Z., se sídlem v Brně, Vídeňská 11, PSČ 639 00,
identifikační číslo osoby 10084240, zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským,
advokátem se sídlem v Brně, Poštovská 455/8, proti žalované Moravskoslezské
cukrovary, a.s., se sídlem v Hrušovanech nad Jevišovkou, Cukrovarská 657, PSČ
671 67, identifikační číslo osoby 46900764, zastoupené JUDr. Milošem Císařem,
advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární 886/14, o 104 402,30 Kč s příslušenstvím
a 505 427 Kč s příslušenstvím a o splnění povinnosti dodat 1 000 t cukru,
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12/7/30 Cm 2/2000, o dovolání
žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. srpna 2013, č. j. 7
Cmo 139/2013-494, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 14 689 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
jejího zástupce JUDr. Miloše Císaře.
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v
Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2012, č.
j. 7 (30) Cm 2/2000-457, ve výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba na splnění
povinnosti žalované dodat žalobci 1 000 t cukru a o zaplacení 505 427 Kč s
příslušenstvím (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení
před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II
přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č.
293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního
řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s.
ř.“).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci
[odstavec 1]. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)
uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí
napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní
posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby
dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
(jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit,
které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež
je – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in
www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku
hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se
řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013,
uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatel nedostál,
jestliže v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání pouze uvedl, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva s tím, že
dovolacím soudem vyřešená právní otázka by měla být posouzena jinak, aniž by
jednoznačně konkretizoval, o jakou otázku jde. Dovolateli je třeba rovněž
vytknout, že ohlášený dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci
nevymezil zákonem stanoveným způsobem (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.), odkázal-
li na své dřívější podání ze dne 26. listopadu 2013 (srov. § 241a odst. 4 o. s.
ř.).
Tím spíše pak nevyhovuje požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání
stanoveným v § 241a odst. 2 o. s. ř. dovolání v té části, v níž směřuje proti
výrokům o nákladech řízení. Dovolatel ani k této části rozhodnutí odvolacího
soudu neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a
nesprávnost rozhodnutí. K těmto výrokům chybí v dovolání jakákoliv argumentace,
natož pak vymezení příslušné právní otázky řešené odvolacím soudem a označení
ustálené rozhodovací praxe, od níž se měl odvolací soud odchýlit. Ani v tomto
směru se tudíž nelze přípustností dovolání vůbec zabývat.
Uvedené nedostatky dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání
dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 o.
s. ř.), dovolateli již uplynula. Jde přitom o takové vady, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí
nelze posoudit přípustnost dovolání a není řádně vymezen dovolací důvod.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl
pro vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §
243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. října 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda
senátu