Nejvyšší soud Usnesení občanské

32 Cdo 2165/2010

ze dne 2010-06-16
ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2165.2010.1

32 Cdo 2165/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, IČ 45272956, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Tomaštíkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Úvalská 1220/38, proti žalované J. Ž., o zaplacení částky 1.584,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 444/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. prosince 2009, č. j. 21 C 444/2009-29, ve znění opravného usnesení ze dne 16. února 2010, č. j. 21 C 444/2009-33, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovoláním napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 rozhodnutím odvolacího soudu není. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 10a o. s. ř.). Nedostatek funkční příslušnosti je nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 33 Cdo 3072/2000, uveřejněný pod č. C 143 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 2).

Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalované podle ustanovení § 104 odst. 1, věty první, ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil. Pro úplnost lze dodat, že opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to ovšem zákon nevylučuje (srov. § 201 o. s. ř.). Jak žalobkyni správně poučil soud prvního stupně, odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, přípustné není (srov. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Bylo by tedy neúčelné, aby se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda podání žalované není podle jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) ve skutečnosti odvoláním.

Dovolatelka nebyla zastoupena advokátem, ač je v dovolacím řízení takové zastoupení povinné (srov. § 241 o. s. ř.). Protože však v tomto dovolacím řízení nepřichází v úvahu jiné rozhodnutí než jeho zastavení pro nedostatek neodstranitelné podmínky řízení, nebylo důvodu vyzývat žalovanou k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 146 odst. 2, větou první, ve spojení s § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o. s. ř. ; žalobkyni, která by podle těchto ustanovení měla právo na náhradu, v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. června 2010

JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu