32 Cdo 2396/2018-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně Wüstenrot pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, identifikační číslo osoby 28400682, proti žalovanému M. V., zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, o zaplacení částky 364 025 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 71/2016, o dovolání Allianz pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo osoby 47115971, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2018, č. j. 17 Co 102/2017-184, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žaloba se zamítá (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podala dovolání společnost Allianz pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo osoby 47115971 (dále jen „Allianz pojišťovna, a.
s.“). Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II, části první přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 240 odst. 1 věty první o.
s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Podle § 243c odst. 3 věty první o. s. ř. ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Z údajů obsažených v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddílu B, vložky 14328 a vložky 1815 vyplývá, že žalobkyně byla ke dni 30.
6. 2016 vymazána z obchodního rejstříku, jelikož zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností Allianz pojišťovna, a. s., na kterou přešlo veškeré jmění žalobkyně. Ačkoliv žalobkyně zanikla v průběhu řízení před soudem prvního stupně a ztratila tím způsobilost být účastníkem řízení, soud prvního stupně nevyřešil podmínky procesního nástupnictví a usnesením podle § 107 o. s. ř. nerozhodl o tom, s kým bude v řízení pokračováno. Odvolací soud se otázkou procesního nástupnictví také nezabýval, nápravu nezjednal a rozhodl o věci samé.
O tom, s kým bude v řízení pokračováno, nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto ani po vydání napadeného rozsudku. Dovolací soud k vydání usnesení podle § 107 o. s. ř. není v daném případě oprávněn, neboť ke ztrátě způsobilosti žalobkyně být účastníkem řízení nedošlo za dovolacího řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. 32 Odo 263/2006, ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1361/2011, či ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3469/2010, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz).
Dovolání je oprávněn podat toliko účastník řízení (srov. § 240 odst. 1 větu první o. s. ř.). Právní nástupce účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení, se stává účastníkem řízení až právní mocí usnesení o procesním nástupnictví podle § 107 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2348/2012).
Jestliže dosud nebylo rozhodnuto o procesním nástupnictví žalobkyně, bylo dovolání podáno osobou, která není účastníkem řízení. Nejvyšší soud proto dovolání společnosti Allianz pojišťovna, a. s. odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 243c odst. 3 věty první o. s. ř., neboť bylo podáno osobou neoprávněnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3804/2008). Je třeba též dodat, že napadený rozsudek dosud nenabyl právní moci, neboť nebyl doručen všem účastníkům řízení.
Ztratila-li žalobkyně způsobilost být účastníkem řízení ke dni 30. 6. 2016, zanikla tím i plná moc jejího právního zástupce (srov. § 28 odst. 5 o. s. ř.). Bylo-li následně tomuto zástupci doručováno napadené rozhodnutí, účinky doručení nenastaly. Nebylo-li dosud pravomocně skončeno řízení a zanikla-li způsobilost žalobkyně být účastníkem řízení, může dojít k řádnému doručení rozsudku odvolacího soudu až poté, co bude soudem prvního stupně pravomocně rozhodnuto podle § 107 o. s. ř. o procesním nástupnictví.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.