32 Cdo 3010/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v
právní věci žalobkyně CZ F. a.s., zastoupené Mgr. J. B., advokátem, proti
žalované F. s.r.o., zastoupené JUDr. O. K., advokátem, o 32,069.871,05 Kč s
příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm
23/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2.
února 2009, č. j. 6 Cmo 423/2008-449, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v
Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. března
2002, č. j. 33 Cm 23/2001-235, ve výroku ve věci samé, kterým bylo žalované
uloženo zaplatit žalobkyni 32,069.871,05 Kč s 16% úrokem z prodlení z částky
14.939.000,- Kč od 4. srpna 2000 do zaplacení, není přípustné podle ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože ve věci nebylo soudem prvního stupně
vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání v
rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci
samé nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci
samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje
zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky, zda může být
pohledávka přisouzena subjektu, který ji již nevlastní, a zda jde o nové
skutečnosti ve smyslu ustanovení § 205a odst. 1 písm. e) (správně písm. f) o.
s. ř., když se žalovaná teprve po vydání rozsudku soudem prvního stupně
dozvěděla, že pohledávka, jež je předmětem řízení, byla postoupena žalobkyní
již před jeho zahájením třetímu subjektu. Tyto otázky však napadené rozhodnutí
zásadně právně významným nečiní, protože již byly dovolacím soudem vyřešeny.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je
zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým
dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto
důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta
první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním
napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky
proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a
odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.,
jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a
hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu
(srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS
10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem
130).
Základem pro rozhodnutí odvolacího soudu byl skutkový stav zjištěný soudem
prvního stupně. Vzhledem k zásadě neúplné apelace, jež platí v odvolacím
řízení, mohou být skutečnosti, nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem
prvního stupně, odvolacím důvodem pouze za podmínek taxativně uvedených v
ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř.. Z možností zde vyjmenovaných by mohl
přicházet v úvahu pouze důvod uvedený pod písmenem f), tedy šlo-li by o
skutečnosti nebo důkazy, které nastaly (vznikly) po vyhlášení rozhodnutí soudu
prvního stupně. Z této dikce ale jednoznačně vyplývá, že podstatný je
objektivní a nikoliv subjektivní stav (tedy kdy skutečnost nastala a nikoliv
kdy se o tom účastník řízení dozvěděl), přičemž k postoupení žalované
pohledávky žalobcem došlo předtím, než soud prvního stupně ve věci rozhodl
(dokonce před zahájením řízení).
Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 9. února 2006, sp. zn. 21 Cdo
1224/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2006, pod
číslem 102 uvedl, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před
soudem prvního stupně, protože je účastník nemohl bez své viny použít za řízení
před soudem prvního stupně, nejsou - s výjimkou věcí uvedených v ustanovení §
120 odst. 2 o. s. ř. - způsobilým odvolacím důvodem proti rozsudku soudu
prvního stupně nebo jeho usnesení ve věci samé; za podmínek uvedených v
ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. však mohou představovat důvod žaloby
na obnovu řízení, a od závěrů tohoto rozhodnutí nemá dovolací soud důvod se
odchýlit ani v této věci. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud nemohl vyjít při
svém právním posouzení z jiného skutkového stavu, než který byl zjištěn soudem
prvního stupně, a pokud se žalovaná dozvěděla o postoupení pohledávky, jež je
předmětem řízení, teprve po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, opravňuje
ji to k podání žaloby na obnovu řízení (a z obsahu spisu vyplývá, že tak
učinila).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí by mohla založit pouze skutečnost,
pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku v rozporu s hmotným
právem. O takovou situaci však v této věci nejde, protože dovolatelka žádnou
takovou otázku neformulovala.
Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší
soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.),
jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, věta první a § 218 písm. c) o. s.
ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž
dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalobkyni v souvislosti
s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu