U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobkyně Z. O., zastoupené Mgr. Evou Klimánkovou, advokátkou se
sídlem v Brně, Moravské náměstí 15, proti žalované Kooperativa Pojišťovně,
a.s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00,
identifikační číslo osoby 47116617, o výplatu pojistného plnění, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 244/2013, o dovolání žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2015, č. j. 72 Co
308/2014-107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně nevyhověla výzvě Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. října 2013,
č. j. 23 C 244/2013-88, jímž byla vyzvána, aby doplnila svůj návrh o
náležitosti řádného podání, a proto Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne
6. května 2014, č. j. 23 C 244/2013-94, podání žalobkyně doručené soudu dne 22. dubna 2013 ve znění jeho doplnění ze dne 2. května 2013, které je svým obsahem
žalobou, odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Žalobkyně podala proti usnesení Obvodního soudu ze dne 6. května 2014, č. j. 23
C 244/2013-94, odvolání. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil usnesení Obvodního
soudu ze dne 6. května 2014, č. j. 23 C 244/2013-94, (výrok I.) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Proti rozsudku Městského soudu v Praze usnesení Městského soudu v Praze ze dne
18. července 2015, č. j. 72 Co 308/2014-107, podala žalobkyně dovolání. Dovolatelka opírá přípustnost dovolání o ustanovení § 237 občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“)., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodovací praxi dosud
nebyla vyřešena. Dovolatelka se domnívá, že na souzenou věc nedopadá rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2012, sp. zn. 22 Cdo 422/2009, a otázku
poučovací povinnosti soudu je nutné posoudit v nyní projednávané věci jinak. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu i soudu prvního stupně, že jí nepřidělily
právního zástupce „již v počátku (či v průběhu) řízení,“ čímž porušili
ustanovení § 30 o. s. ř. a nepoučily ji o možnosti podat žádost o ustanovení
zástupce, ačkoli k tomu u dovolatelky byly splněny podmínky. Z podání
dovolateky bylo totiž zřejmé, že není schopna svá podání kvalifikovaně doplnit. Informoval-li soud prvního stupně dovolatelku přípisem ze dne 5. června, že
její žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne 28. května 2014 je
předčasná, měl ji rovněž ji zároveň poučit o možnosti podat žádost o ustanovení
zástupce. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II
přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního
řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení § 237 o. s. ř.
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže nap dené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Otázka týkající se povinnosti soudu poučit účastníka řízení o možnosti podat
žádost o ustanovení zástupce ani otázka týkající se povinnosti soudu ustanovit
účastníku zástupce, nebyly způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu §
237 o. s. ř., neboť odvolací soud se jimi nezabýval a na jejich řešení své
rozhodnutí nezaložil. Naznačuje-li dovolatelka možnou vadu řízení, rozporuje-li procesní postup soudů
obou stupňů, je tato její námitka irelevantní, protože podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o procesním pochybení
odvolacího soudu nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala
předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. a k vadám řízení (i kdyby byly
dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242
odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení § 238a o. s. ř.,
které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením
odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání žalobkyně v tomto
rozsahu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i jeho
výrok o nákladech odvolacího řízení.
Směřovalo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení,
dovolání v této části trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům
vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v
čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 237 o. s. ř.) a
nesprávnost rozhodnutí. K výroku o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoli
argumentace. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak
bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) již
uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v
důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v
části, v níž dovolatelka nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech
řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení § 243c odst.
1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §
243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu