U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalovanému Ing. M. M., zastoupenému Mgr. Martinem Blaško, advokátem se sídlem v Ostravě-Plesné, Martinovská 256/125, o zaplacení 83 669,29 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 240/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. srpna 2011, č. j. 15 Co 355/2010-535, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. března 2010, č. j. 32 C 240/2002-464, tak, že zamítl žalobu o 83 669,29 Kč a rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení před soudem prvního stupně (výrok I.), potvrdil ho v zamítavém výroku ve věci samé ohledně 8,5% úroku z prodlení p. a. z částky 83 669,29 Kč za dobu od 26. září 2001 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky (výrok III.), není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor o smluvní pokutu ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky podle obchodního zákoníku), v níž bylo dovoláním dotčeným měnícím a potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 83 669,29 Kč s příslušenstvím. Jedná se tedy ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.
s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. Dožadoval- li se dovolatel, aby při posuzování limitu přípustnosti dovolání byla zohledněna celková délka trvání sporu, dovolací soud k této jeho námitce nepřihlédl, neboť v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se změnil zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
července 2009, zahrnujícího i novelizované znění jeho ustanovení § 237 odst. 2 písm. a), který zvýšil limity přípustnosti dovolání u peněžitého plnění nad 50 000 Kč a v obchodních věcech nad 100 000 Kč. Odkazoval-li dovolatel v otázce přípustnosti dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu vztahujícímu se k úroku z prodlení z jistiny ve výši 83 669,29 Kč na právní závěr v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 56/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a dále v usnesení téhož soudu ze dne
13. října 2010, sp. zn. 31 Cdo 4366/2009, 31 Cdo 4368/2009), podle něhož byl-li dovoláním napaden pouze výrok rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o úroku z prodlení požadovaném na dobu neurčitou (až „do zaplacení“), omezení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
se neuplatní, je tento jeho odkaz nepřípadný, neboť uvedená situace v souzené věci nenastala – předmětem dovolacího řízení je nejen 8,5% úrok z prodlení p. a. z prodlení z částky 83 669,29 Kč za dobu od 26. září 2001 do zaplacení, nýbrž i jistina ve výši 83 669,29 Kč, k níž se uvedený úrok z prodlení vztahuje. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. dubna 2012
JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu