NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY
32 Cdo 3716/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Generali Pojišťovna a. s. se sídlem v Praze 2, Bělehradská 132, PSČ 120 84, identifikační číslo osoby 61859869, zastoupené JUDr. Michalem Marcinkou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Ladova 389/10, proti žalovanému Bc. P. Z., o zaplacení částky 1.687,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 7 EC 1186/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.října 2012, sp. zn. 7 EC 1186/2010-45, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem rozhodnutím odvolacího soudu není. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 10a o. s. ř.). Nedostatek funkční příslušnosti je nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 33 Cdo 3072/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 143). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalovaného podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil. Pro úplnost lze dodat, že opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to ovšem zákon nevylučuje (srov. § 201 o. s. ř.). Jak žalovaného správně poučil soud prvního stupně, odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, přípustné není (srov. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Bylo by tedy neúčelné, aby se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda podání žalovaného není podle jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) ve skutečnosti odvoláním. Dovolatel nebyl zastoupen advokátem, ač je v dovolacím řízení takové zastoupení povinné (srov. § 241 o. s. ř.). Protože však v tomto dovolacím řízení nepřichází v úvahu jiné rozhodnutí než jeho zastavení pro nedostatek neodstranitelné podmínky řízení, nebylo důvodu vyzývat žalovaného k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první ve spojení s § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 větou první o. s. ř.; žalobkyni, která by podle těchto ustanovení měla právo na jejich náhradu, v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu