32 Cdo 3798/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobců a) J. S., zastoupené Mgr. Martinem Keřtem, advokátem, se sídlem v
Pardubicích, Sladkovského 2059, PSČ 530 02, b) L. S., a c) J. S., obou posledně
jmenovaných zastoupených žalobkyní a), proti žalované ČSOB Pojišťovna, a. s.,
člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, Masarykovo
náměstí 1458, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 45534306, o zaplacení
částek 20 000 Kč s příslušenstvím, 15 000 Kč s příslušenstvím a 15 000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C
469/2006, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. března 2014, č. j. 22 Co
651/2013-581, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro
dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných
ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s
bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1.
ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v
rozsahu, v němž jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části
zamítavého výroku pod bodem I týkající se dovolatelky, trpí vadou, neboť
dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v
ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání.
Dovolatelka, odkazujíc co do přípustnosti dovolání na ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) občanského soudního řádu a co do jeho důvodnosti na ustanovení § 241a
odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř., zřejmě přehlédla novelu občanského
soudního řádu provedenou s účinností k 1. lednu 2013 zákonem č. 404/2012 Sb., v
důsledku níž předpoklady přípustnosti dovolání a možný důvod dovolání doznaly
podstatných změn.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání,
které může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném
od 1. ledna 2013 (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení ze dne 25. září 2013,
sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn.
29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník
2014, pod číslem 116, či usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo
2488/2013, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 21. ledna
2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl a které je, stejně jako ostatní rozhodnutí
Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz).
Tomuto požadavku však dovolatelka - dovozujíc přípustnost dovolání ze znění
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež bylo účinné do 31. prosince
2012 - nedostála (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2014,
sp. zn. 32 Cdo 4345/2013). Argumentaci, jež by splňovala kriteria stanovená v §
237 o. s. ř., pak nelze nalézt ani v rámci obsahového vymezení uplatněných
dovolacích důvodů.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během
níž tak bylo možno učinit (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), již uplynula (§
57 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti
nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. září 2015
JUDr. Pavel Příhoda
předseda
senátu