32 Cdo 4345/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobce J. T., zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se
sídlem v Ostravě, Mojmírovců 805/41, proti žalované ROKOSPOL a.s., se sídlem v
Praze, Krakovská 1346/15, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25521446,
zastoupené Mgr. Ivanou Mičkeovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kmochova
517/2, o zaplacení 230 577,42 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
15 Cm 19/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
27. listopadu 2012, č. j. 15 Cm 19/2009-83, a proti rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 9. července 2013, č. j. 8 Cmo 120/2013-141, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27.
listopadu 2012, č. j. 15 Cm 19/2009-83, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. července
2013, č. j. 8 Cmo 120/2013-141, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Zdovolání žalované se podává, že dovolatelka jím výslovně napadla v záhlaví
označené rozsudky soudů obou stupňů. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného
vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle
ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní
řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání
proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 15 Cm 19/2009-83, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně
srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Opírá-li dovolatelka přípustnost dovolání o znění ustanovení § 237 odst. 1 a 3
o. s. ř., které platilo do 31. prosince 2012, patrně přehlédla, že se zřetelem
k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v
souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění
účinném od 1. ledna 2013. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je
dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje
za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013,
sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze
dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici in
www.nsoud.cz). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, odvozuje-li
přípustnost dovolání ze znění ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř. před
novelizací občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. s
účinností od 1. ledna 2013.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během
níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 29. října 2013 (srov. ustanovení § 57 odst. 2
větu první a druhou o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování
v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit
přípustnost dovolání. Kromě toho však dovolání trpí i další vadou, neboť
dovolatelka uvádí nepřípustný dovolací důvod, vytýká-li soudům obou stupňů, že
zatížily řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
aniž vymezuje otázku procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §
243c odst. 1 o. s. ř. pro vady odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §
243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. dubna 2014
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu