32 Cdo 3800/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové, se sídlem v Praze 10, Kodaňská
521/57, insolvenční správkyně dlužnice GSMobile Group, a.s., identifikační
číslo osoby 26465931, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v
Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované PIKE Computer CS, spol. s r. o.,
se sídlem v Brušperku, Zádvoří 475, PSČ 739 44, identifikační číslo osoby
47153512, zastoupené Mgr. Miroslavem Lahodou, advokátem se sídlem v Brně,
Banskobystrická 568/157, o zaplacení 198 990 Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 176/2009, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2014, č. j. 2 Cmo 265/2013-196,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil (v pořadí druhý ve
věci) zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2013, č. j.
32 Cm 176/2009-173 (výrok I.), změnil ho ve výši náhrady nákladů řízení, na niž
přiznal soud prvního stupně žalované nárok vůči žalobkyni (výrok II.) a rozhodl
o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni nelze
přiznat nárok na zaplacení kupní ceny dodaného zboží, neboť došlo k zániku této
žalobní pohledávky započtením v souladu s ustanovením § 580 zákona č. 40/1964
Sb. (dále jen „obč. zák.“). Podle shodného právního posouzení soudů obou stupňů
žalovaná jako postupník nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3.
února 2009, kterou uzavřela se společností ELKO TRADING spol. s r.o. jako
postupitelem, část pohledávky společnosti ELKO TRADING, spol. s r.o. za
společností GSMobile Group, a.s. do výše 200 000 Kč, kterou jednostranným
zápočtem ze dne 6. února 2009 platně započetla proti pohledávce společnosti
GSMobile Group, a.s. z faktury č. 2108025666 za žalovanou.
Rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním,
jehož přípustnost proti prvnímu výroku opírá o ustanovení § 237 občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a tvrdí, že se odvolací soud v právních
otázkách, na jejichž řešení rozhodnutí ve věci samé závisí, odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod ohlašuje
nesprávné právní posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a namítá, že
jednostranný zápočet pohledávek ze strany žalované je neplatný, a to již z toho
důvodu, že žalovaná dne 6. února 2009 ještě nebyla vlastníkem pohledávky,
kterou jednostranně uplatnila k zápočtu proti pohledávce společnosti GSMobile
Group, a.s. Podle dovolatelky odvolací soud nevzal při svém právním posouzení
věci vůbec v úvahu, že účinnost změny v osobě věřitele může být ujednáním
postupitele a postupníka ve smlouvě o postoupení pohledávek odložena na
doručení oznámení o postoupení dlužníkovi (jak tomu bylo i v souzené věci),
čímž se při řešení „otázky právní relevance postupního oznámení“ odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatelka v poměrně obsáhlém
dovolání odvolacímu soudu dále vytýká nepřezkoumatelnost rozsudku pro
nesrozumitelnost i nedostatek důvodů a vznáší námitky do skutkového zjištění
odvolacího soudu o skutečnostech zakládajících existenci postupované
pohledávky. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II
přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č.
293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního
řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné
rovině přicházela v úvahu jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-
li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího
soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak. Poukazuje-li dovolatelka na možné vady řízení, které spatřuje v
nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu jeho nedostatečného a
nesrozumitelného odůvodnění, jsou tyto její námitky irelevantní, protože podle
ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o vadách řízení nezahrnuje žádnou otázku procesního práva,
která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Pokud pak
dovolatelka vznáší výhrady do skutkového zjištění odvolacího soudu o
skutečnostech zakládajících existenci postupované pohledávky, neformuluje
rovněž žádnou otázku procesního či hmotného práva způsobilou založit
přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. a její námitky tak nepředstavují
uplatnitelný dovolací důvod. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. pak nemůže otevřít ani dovolatelkou
formulovaná otázka účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi
společností ELKO TRADING spol. s r.o. jako postupitelem a žalovanou jako
postupníkem, včetně zápočtu touto smlouvou postoupené pohledávky, který
provedla žalovaná, proti žalobní pohledávce. Je tomu tak proto, že tuto otázku
posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího
soudu, když správně dovodil, že námitka neplatnosti postupní smlouvy dlužníku
(žalobkyni) nepřísluší a že ke změně v osobě věřitele, není-li ve smlouvě o
postoupení pohledávky ujednáno jinak, dochází již účinností smlouvy, a nikoli
až účinností cesse vůči dlužníku (až je dlužníku doručeno oznámení postupitele
o postoupení pohledávky), a proto postoupenou pohledávku může postupník
započíst proti pohledávce dlužníka již před tím, než bylo dlužníku doručeno
oznámení postupitele o postoupení pohledávky (srov. právní závěry v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněném
pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 29 Odo 329/2001, jenž je –
stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na jeho webových
stránkách). Dovolatelčin mylný výklad, že ke změně v osobě věřitele při postoupení
pohledávky dochází až splněním notifikační povinnosti postupitele vůči
dlužníku, nemá oporu ani v ujednání předmětné postupní smlouvy, ani v zákoně
(srov. § 526 odst. 1 obč. zák.).
Nesprávnost této úvahy dovolatelky spočívá v
tom, že nerozlišuje okamžik účinnosti postupní smlouvy od okamžiku její
účinnosti vůči dlužníku. Přitom již vůbec nelze přijmout názor dovolatelky, že
ujednání postupní smlouvy o tom, že „vůči dlužníkovi nastává účinnost této
smlouvy doručením oznámení o postoupení pohledávek dlužníku“, je odkládací
podmínkou účinnosti postupní smlouvy dle § 36 odst. 1 a 2 obč. zák. Toto
smluvní ujednání nevyjadřuje nic jiného než to, co upravuje ustanovení § 526
odst. 1 obč. zák., totiž pouhou účinnost cesse vůči dlužníkovi, nikoli vázanost
účinnosti postupní smlouvy na účinnost cesse vůči dlužníku. Lze proto uzavřít, že dovolání žalobkyně proti napadenému rozsudku odvolacího
soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.), odmítl dovolání žalobkyně v části směřující proti rozsudku
odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost. Dovolatelka výslovně napadla i výroky o nákladech řízení. Směřovalo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení
před soudem prvního stupně, dovolání v této části trpí vadou, neboť dovolatelka
v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání
(srov. § 237 o. s. ř.) a nesprávnost rozhodnutí. Tento nedostatek nelze již
odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §
241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 4. srpna 2014
(srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o vadu, jež
brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené
náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v části, v níž dovolatelka
nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudem
prvního stupně. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení §
243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady. Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech
odvolacího řízení není vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě byla žalobkyně zavázána
za řízení před odvolacím soudem (16 279,34 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 ICdo
34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a
ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013). Nejvyšší soud proto
dovolání v této části podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro
nepřípustnost. I kdyby však dovolání nebylo v této části nepřípustné, bylo by
odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §
243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu