I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení.
. Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.
dubna 2008 č. j. 4 Cmo 389/2007-99, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu
v Brně ze dne 28. května 2007 č. j. 41 Cm 157/2004-69, není přípustné podle §
237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen“o. s. ř. „),
jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci
nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil).
Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.,
neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam
(§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně
vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s.
ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní
právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých
napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně
usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21
Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod
číslem 132).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejné, že dovolatelka
žádnou právní otázku zásadního významu nevymezila. Namítá-li, že odvolací soud
věc nesprávně právně posoudil, staví tuto kritiku na nesouhlasu se skutkovým
zjištěním soudu, že žalobkyně dodala žalované pigmentové pasty bez vad.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky
řízení nebyla na předmětnou dodávku zboží uzavřena kupní smlouva a žalovaný
neprokázal, že dodané pasty byly vadné ( nikoliv, jak v odůvodnění dovolání
tvrdí dovolatelka, že odvolací soud dovodil, že zboží nemělo vady ze
skutečnosti, že žalovaná podala opožděnou reklamaci). Namítá-li dovolatelka, že
nesprávné právní posouzení spočívá v ekonomické hodnotě bezdůvodného obohacení
v době jeho získání, když soudy nesprávně posoudily, že dodané zboží nebylo
vadné; staví tuto kritiku na nesouhlasu se skutkovým zjištěním soudu, že nebyla
prokázána vada dodaného zboží. Dovolatelka, se domnívá, že vada zboží
jednoznačně vyplývá z jí předloženého znaleckého posudku soudní znalkyně RNDr.
E. K., avšak soudy tento důkaz hodnotily pouze jako listinu, a nedaly prostor
k odstranění nedůvodných pochybností o tomto důkazu.
Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení
nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení
právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn
zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších
stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k
nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným
z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř., nýbrž může
být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a
odst. 3 o.s.ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v
případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř., jak tomu je v souzené věci /srov. též právní názor vyjádřený v
usnesení Nejvyššího soudu.České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo
541/2004, uveřejněném pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle
něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm.a) a
podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je
dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto/.
Za situace, kdy dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku zásadního
významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního právního
významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud neshledal z pohledu
uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily
napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, lze uzavřít, že
dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je
proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 243a odst. 1, věta první, o. s.
ř.) pro nepřípustnost o d m í t l /ustanovení § 243b odst. 5, věta první, a §
218 písm. c) o. s. ř./.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž
dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v
souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady
dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu