U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně GE Money Bank, a.s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25672720, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze, Vyskočilova 1326/5, proti žalovanému M. T., zastoupenému Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737/3, o zaplacení 28 807,42 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 246/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. května 2014, č. j. 47 Co 444/2013-97, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Hradci Králové odmítl pro vady odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. srpna 2013, č. j. 15 C 246/2012-68, ve znění usnesení ze dne 24. září 2013, č. j. 15 C 246/2012-72, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. října 2012, č. j. 15 C 246/2012-27 (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2013 do 31. prosince 2013 – dále jen “o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II. přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a bod 2. článku II. přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o.
s. ř. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání proti jeho rozhodnutí, neboť nesprávné poučení
odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003, in www.nsoud.cz). Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. dubna 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu