32 Cdo 4219/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobkyně Home Care Services & Supplies, s. r. o., se sídlem v
Praze 6 - Břevnově, Patočkova 1471/77, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby
25610619, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci
Králové, Orlická 163/18, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České
republiky, se sídlem v Praze - Vinohradech, Orlická 2020/4, PSČ 130 00,
identifikační číslo osoby 41197518, o zaplacení 675 630 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 150/2015, o dovolání
žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 4. 2016, č.
j. 47 Co 90/2016-80, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 4. 2016, č. j. 47 Co
90/2016-80, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 2. 2016, č. j. 15 C
150/2015-72, se mění tak, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni je
místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 3 a že po právní moci tohoto usnesení
bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 3.
Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky představující úhradu zdravotních
služeb, které poskytla pojištěncům žalované. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 2. 2016, č. j. 15
C 150/2015-72, jímž byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti tohoto soudu,
kterou žalovaná vznesla. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že místní
příslušnost Okresního soudu v Hradci Králové k projednání a rozhodnutí věci je
dána § 87 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť
žalovaná má v obvodu tohoto soudu regionální pobočku, jež je podle § 12 zákona
č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (dále jen
„zákon č. 551/1991 Sb.“), organizační složkou žalované, a spor se této
organizační složky týká. Odvolací soud konstatoval, že žalovaná podle § 3 zákona č. 551/1991 Sb. hospodaří s vlastním majetkem a s majetkem jí svěřeným. V obchodním rejstříku
zapsána není, je však vedena v živnostenském rejstříku jako podnikatel s
předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3
živnostenského zákona a obory činnosti zpracování dat, služby databank, správa
sítí, zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, ubytovací
služby, poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií,
zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály, realitní
činnost a správa a údržba nemovitostí. Podle § 7 odst. 6 zákona č. 551/1991 Sb. nesmí podnikat s prostředky plynoucími z veřejného zdravotního pojištění. Předmětem sporu je nárok na úhradu za poskytování zdravotních služeb, kterou
žalovaná podle § 40 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním
pojištění, provádí z prostředků plynoucích z veřejného zdravotního pojištění. Odvolací soud dovodil, že vzhledem k zákazu podnikání v této oblasti příjmů
nelze na žalovanou v nyní projednávané věci hledět jako na podnikatele ve
smyslu § 421 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Pojem „závod“ je však podle odvolacího soudu v § 501 až 503 o. z. vymezen
šířeji než pojem podnik a vlastníkem závodu nemusí být pouze podnikatel. Současně vyjádřil názor, že kvalitativní změnu nepřinesla ani novelizace § 87
odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedená zákonem č. 293/2013 Sb., neboť podle
důvodové zprávy jde pouze o promítnutí terminologické změny, která souvisí se
zákonem č. 89/2012 Sb. Odvolací soud proto uzavřel, že má-li žalovaná svou
organizační složku a spor se týká činnosti této organizační složky, má
žalobkyně možnost výběru místně příslušného soudu pro projednání a rozhodnutí
věci v prvním stupni podle § 87 písm. c) o. s. ř., i když žalovaná není
podnikatelem. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním.
Podle dovolatelky závisí
rozhodnutí odvolacího soudu na řešení otázky procesního práva, která v
rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, zda se ve sporu o
plnění plynoucí z prostředků veřejného zdravotního pojištění mezi
poskytovatelem zdravotních služeb a zdravotní pojišťovnou uplatní § 87 písm. c)
o. s. ř., pokud je žalovaná zdravotní pojišťovna právnickou osobou, jejíž
organizační strukturu tvoří mimo jiné regionální pobočky, které jsou jejími
organizačními složkami, avšak není v oblasti nakládání prostředků plynoucích z
veřejného zdravotního pojištění podnikatelem a nedisponuje v tomto směru
závodem ve smyslu § 502 o. z. Dovolatelka zdůraznila, že není (a nesmí být) podnikatelem v oblasti nakládání
s prostředky veřejného zdravotního pojištění a nelze na ni nahlížet jako na
podnikatele ani ve smyslu § 420 a 421 o. z. Rovněž nedisponuje v tomto ohledu
organizovaným souborem jmění, který by jako podnikatel vytvořila a který by z
její vůle sloužil k provozování této její činnosti, tedy závodem, ani jej jiným
způsobem nezískala. Dovolatelka dále uvedla, že novelou občanského soudního
řádu provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2001 okruh
subjektů, u nichž má žalobce možnost využít institutu místní příslušnosti na
výběr dané podle § 87 písm. c) o. s. ř., zúžen pouze na podnikatele, jejichž
podnik je tvořen organizačními složkami. Účelem změny tohoto ustanovení
provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. bylo podle
dovolatelky pouze sjednocení terminologie.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že „návrh
žalované na vyslovení místní nepříslušnosti Okresního soudu v Hradci Králové se
přijímá a věc se předává k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 3
jako soudu místně příslušnému“, popřípadě aby napadené rozhodnutí zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto
jako nepřípustné, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II
přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění
účinném od 1. 1. 2014.
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího
soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a je tedy i důvodné.
V době, kdy bylo v nyní projednávané věci podáno dovolání, nebyla dovolatelkou
předestřená otázka v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena, avšak v
mezidobí došlo k jejímu vyřešení. V usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo
2023/2016, vydaném v řízení mezi týmiž účastníky, Nejvyšší soud vysvětlil, že §
87 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 předvídá možnost žalobce
zvolit místně příslušný soud podle organizační složky podniku žalovaného, od 1.
1. 2014 pak podle závodu žalovaného. Závod podle § 502 o. z. představuje
organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží
k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla
slouží k jeho provozu. V aktuálním znění, stejně jako ve znění účinném do 31.
12. 2013, jde o organizovanou složku provozovanou podnikatelem. Obchodní závod
podle § 502 o. z. tudíž vytváří pouze podnikatel. Místní příslušnost daná na
výběr podle § 87 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014, umožňuje
žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného podnikatele takový místně
příslušný soud, v jehož obvodu realizuje žalovaný podnikatel svoji činnost
prostřednictvím organizační složky svého závodu, za předpokladu, že
projednávaná věc se této složky přímo týká. Nejvyšší soud uzavřel, že žalovaná
je sice právnickou osobou, jejíž organizační strukturu tvoří mimo jiné její
regionální pobočky a klientská pracoviště, není však podnikatelem a nelze na ni
nahlížet ani jako na podnikatele podle § 420 a § 421 o. z. Žalobkyně tak nemá
možnost zvolit místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve
smyslu § 87 písm. c) o. s. ř.
Protože i v nyní projednávané věci je předmětem řízení nárok na plnění z
prostředků veřejného zdravotního pojištění, tedy nárok ze závazkového vztahu v
oblasti, v níž žalovaná nevykonává výdělečnou činnost živnostenským nebo
obdobným způsobem ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. a nemá k podnikání v této
oblasti ani živnostenské nebo jiné oprávnění ve smyslu § 421 odst. 2 o. z. (a
nemůže je mít, neboť v ní má podnikání zákonem výslovně zapovězeno), nelze ji v
takovém závazkovém vztahu (se zřetelem k této činnosti, srov. § 420 odst. 1 o.
z.) za podnikatele považovat ani nelze mít za to, že je podnikatelem [srov.
shodně Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1?654). Komentář.
1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1608 až 1612]. Ve smyslu závěrů
vyslovených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo
2023/2016, tedy předpoklady pro volbu místně příslušného soudu podle
organizační složky žalované podle § 87 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou. Shodný
názor vyjádřil Nejvyšší soud např. i v usnesení ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 32
Cdo 3309/2016, a nemá důvod se od něj odchýlit ani v nyní projednávané věci.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení
(§ 241a odst. 1 o. s. ř.) byl dovolatelkou uplatněn právem.
Dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout [§ 243d písm.
b) o. s. ř.].
Podle § 84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž
návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle § 85 odst. 3 o. s. ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v
jehož obvodu má sídlo.
Je-li výsledkem dovolacího přezkumu závěr, že žalobkyně nemá možnost zvolit
místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu § 87 písm. c)
o. s. ř., pak je místně příslušným obecný soud žalované, jímž je Obvodní soud
pro Prahu 3.
Nejvyšší soud proto podle § 243d písm. b) o. s. ř. změnil napadené usnesení
odvolacího soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí,
kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2017
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu