32 Cdo 4555/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava
Galluse v právní věci žalobkyně JUDr. J. D. správkyně konkursní podstaty úpadce
N. V., T., P., státní podnik, zastoupené advokátkou, proti žalované D.I. S.,
a.s., zastoupené advokátem, o zaplacení 5 230 000 Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 103/2005 o dovolání žalované proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2007, č.j. 12 Cmo 34/2007,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2007,
č.j. 12 Cmo 34/2007, kterým byl potvrzen ve věci samé rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 20. října 2006, č.j. 49 Cm 103/2005, o povinnosti žalované
zaplatit žalobkyni 5 230 000 Kč s 3% úrokem z prodlení ode dne 26. 11. 2004 do
zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní
stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolatelka považuje za otázku zásadního významu vyřešení otázky vzniku
odpovědnosti za škodu podle § 373 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch.
zák.“) způsobené v souvislosti s excesem (úmyslným trestným činem způsobeným
zcela mimo rámec plnění smluvních povinností).
Na řešení této otázky však odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, neboť vyšel
ze zjištění, že škoda, která vznikla žalobkyni, byla způsobena nikoliv mimo
plnění smluvních povinností vyplývajících ze smlouvy o ostraze objektu č.
7/2003 uzavřené mezi účastnicemi dne 28. 2. 2003, ale v souvislosti s plněním
smluvních povinností žalované, když bylo prokázáno, že žalovaná porušila svoji
povinnost stanovenou ve smlouvě v čl. III tím, že nevykonávala činnost
provádění fyzické ostrahy objektu prostřednictvím svých řádně pověřených
kvalifikovaných zaměstnanců, jak ji ukládala v uvedeném článku smlouva, ale
zajistila ostrahu prostřednictvím subdodavatele. Bylo-li tedy prokázáno
porušení smluvní povinnosti žalovanou a byl prokázán i vznik škody na střeženém
objektu a jeho strojním zařízení ve výši, kterou žalovaná nezpochybnila, nelze
dovodit, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s § 373 a násl. obch. zák.,
dovodil-li že žalovaná odpovídá žalobkyni za škodu, jestliže mezi porušením
povinnosti a vznikem škody shledal příčinnou souvislost a nebyla-li prokázána
existence liberačních důvodů ve smyslu § 374 obch. zák.
Odvolací soud nepochybil, jestliže na základě skutkových zjištění o porušení
smluvní povinnosti a vzniku škody aplikoval ustanovení § 373 obch. zák., podle
něhož kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit
škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo
způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.
Odvolací soud správně nepřisvědčil odvolací námitce žalované, že by okolností
vylučující odpovědnost byla v daném případě skutečnost, že požár úmyslně
založil zaměstnanec subdodavetele žalované, který se dopustil trestného činu,
za který byl pravomocně odsouzen, když podle § 374 odst. 2 obch. zák.
odpovědnost za škodu nevylučuje překážka, která vznikla z hospodářských poměrů
účastníků. Za takovou překážku, která nevylučuje odpovědnost žalované za vznik
škody, vzniklou z hospodářských poměrů žalované, lze považovat, jak správně
dovodil odvolací soud, skutečnost, že si žalovaná výkon svých povinností ze
závazkového vztahu se žalobkyní zajistila u subdodavatele.
Skutečnost, že ke škodě došlo důsledkem trestného činu zaměstnance
subdodavatele žalované není pro posouzení odpovědnosti za škodu ze závazkového
vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, zejména posouzení příčinné souvislosti mezi
vznikem škody a porušením smluvní povinnosti rozhodující (srov. např. řešení
obdobné věci Nejvyšším soudem České republiky v rozsudku ze dne 19. 5. 2004,
sp. zn. 29 Odo 956/2003 a v rozsudku ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Cdo
192/2007, řešící příčinnou souvislost jako poměr příčiny a následku, kde bylo
judikováno, že v případě působení více příčin (a z nich plynoucích následků) je
třeba chápat jako zřetězení příčin a následků nejen v posloupnosti věcné, nýbrž
i posloupnosti časové). V daném případě prvotní příčinou vzniku škody v řetězu
příčin a následků (věcně i v časové řadě) bylo, že žalovaná porušila smluvní
ujednání v čl. III., bodu 1., podle něhož byla žalovaná, jako dodavatel,
povinna zajistit služby, které byly předmětem smlouvy s žalobkyní, svými
zaměstnanci, kteří jsou bezúhonní a dostatečně kvalifikovaní ke sjednané
činnosti. Správně odvolací soud tedy uzavřel, že odpovědnost za škodu
odsouzeného zaměstnance subdodavatele a posouzení odpovědnosti subdodavatele
žalované za škodu vůči žalované nemohla být řešena v tomto řízení, v němž je
posuzována odpovědnost žalované vůči žalobkyni ze závazkového vztahu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na výše uvedené
dospěl k závěru, že odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s
hmotným právem (§ 373, § 374 obch. zák.), a ani z jiných okolností nedospěl k
závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce ve smyslu § 237 odst. 3
o. s. ř. zásadní význam má.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí,
proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je
– aniž se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy
žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči
žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dně 23. května 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu