32 Cdo 4567/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v
právní věci žalobkyně Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s., se sídlem v
Praze 2, Bělehradská 128, č. p. 222, PSČ 120 21, identifikační číslo osoby 60
19 28 52, proti žalovanému V. P., zastoupenému Mgr. Alešem Čápem, advokátem, se
sídlem v Jihlavě, Divadelní 1604/8, PSČ 586 01, o zaplacení částky 295.400,63
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 25 C
81/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
11. března 2009, č. j. 29 Co 25/2009-158, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 29. října 2008, č. j. 25 C
81/2007-128, uložil žalovanému zaplatit společně a nerozdílně spolu s H. D. a
M. D., kteří byli rozsudkem téhož soudu ze dne 18. července 2007, č. j. 25 C
81/2007-28, zavázáni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 295.400,63 Kč s
příslušenstvím, žalobkyni částku 295.400,63 Kč se splatnými úroky z úvěru a
úroky z prodlení ve výši 18.367,54 Kč, s úroky z úvěru a úroky z prodlení ve
výši a z částky uvedené ve výroku a náhradu nákladů řízení s tím, že plněním
jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních. Současně
rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení České republice.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že nesprávně zhodnotily provedené důkazy a
z takto zjištěného skutkového stavu učinily nesprávné právní závěry. Soud
prvního stupně se dopustil i procesního pochybení, neboť neprovedl navrhovaný
důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví ke zjištění pravosti podpisu
dovolatele na prohlášení k žádosti o úvěr ke smlouvě č. 3 120 371 401, když
toto prohlášení nepodepsal. Namítá, že „nikdy nedal souhlas se svým ručitelským
závazkem ke smlouvě o úvěru na částku 300.000,- Kč“. Souhlasil pouze s ručením
za úvěr ve výši 30.000,- Kč pana D. ml. Zdůrazňuje, že podepsal prohlášení
ručitele ze dne 15. srpna 2005 (dále jen „prohlášení ručitele“) s vědomím, že
bude ručit za závazek dlužníka ze smlouvy č. 3 120 371 451, rozhodně nikdy
nepodepsal ručitelské prohlášení ke smlouvě č. 3 120 371 401. Částka 300.000,-
Kč, k níž uplatňuje žalobkyně ručitelský závazek vůči němu, byla vyplacená
dlužníkům na základě smlouvy č. 3 120 371 401, tedy na základě smlouvy, k níž
se ručitelský závazek nevztahoval. Dovolatel má za to, že rozhodnutí odvolacího
soudu je tak založeno na „neplatném“ důkazu, kterým je prohlášení k žádosti o
úvěr ze dne 18. července 2005. V něm jsou uvedeny nesprávné údaje týkající se
jeho osoby a je opatřeno zfalšovaným podpisem.
Dovolatel dále poukazuje na rozpor ve výpovědi svědkyně J. Č., pracovnice
žalobkyně, o tom, že dlužníky do 15. srpna 2005, kdy před ní za účasti dlužníků
podepsal ručitelské prohlášení, neznala, přestože 9. srpna 2005 ověřovala
jejich podpisy na smlouvě.
Dovolatel dovozuje, že prohlášení ručitele je neplatným právním úkonem, když
nikdy neměl v úmyslu takovýto právní úkon učinit, chybí v něm projev vůle
zajistit závazek ze smlouvy č. 3 120 371 401 na částku 300.000,- Kč. S odkazem
na ustanovení § 265 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) namítá, že
pracovníci žalobkyně překročili své oprávnění, resp. „zneužili práva, když pro
ručitelský závazek byl použit zfalšovaný dokument“, a takové jednání by nemělo
požívat právní ochrany.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby
dovolání bylo „zamítnuto a oba rozsudky soudu prvního stupně a soudu odvolacího
byly jako věcně a procesně správné potvrzeny“.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací
řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona
č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve
znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu
prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b)
a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když
ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud
zrušil, a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že dovolatelem zpochybněný výklad prohlášení ručitele a
posouzení závazku z něho vyplývajícího odvolacím soudem žádnou otázku zásadního
právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný se zaručil za
závazek dlužnice H. D. ze smlouvy o překlenovacím úvěru č. 3 120 371 451
uzavřené mezi žalobkyní a H. D., Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s
hmotným právem (ustanovením § 303 a násl. obch. zák.) a judikaturou dovolacího
soudu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2006,
sp. zn. 29 Odo 350/2006, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách
Nejvyššího soudu). Důvodem neplatnosti ručitelského prohlášení nemůže být to,
že dovolatel podle svého tvrzení nepodepsal prohlášení k žádosti o úvěr ze dne
18. července 2005, protože toto prohlášení ručitelský závazek nezakládá, slouží
jen k informaci budoucího věřitele, že je zde osoba ochotná přijmout ručitelský
závazek. Nemá-li prohlášení k žádosti o úvěr žádné účinky, dovolací soud se
nezabýval v té souvislosti tvrzeným zneužitím práva. Pro úplnost lze dodat, že
ručitelský závazek dovolatele zajišťuje pohledávku žalobkyně ze smlouvy o
překlenovacím úvěru č. 3 120 371 451, jak je výslovně uvedeno v prohlášení
ručitele, a nikoliv ze smlouvy č. 3 120 371 401, což je číslo smlouvy o
stavebním spoření, k níž byla smlouva o překlenovacím úvěru uzavřena. Dovolatel
tak vlastně svou námitkou potvrzuje to, co bylo soudy nižších stupňů zjištěno.
Dovolací námitka, kterou dovolatel odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně)
vytýká, že neprovedl jím navržený důkaz znaleckým posudkem, je podřaditelná pod
dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj., že
řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci). Prostřednictvím této námitky nemůže být založena přípustnost dovolání
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzené vady
nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky
zásadního významu (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7.
března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III.
ÚS 372/06).
Výhradami, jimiž dovolatel vyjadřuje nesouhlas se zjištěními, která soudy
učinily z provedených důkazů, dovolatel brojí proti hodnocení důkazů
provedenému soudy nižších stupňů. Z hlediska jejich obsahu jde o výhrady, jimiž
je uplatňován dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj., že
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování), kterým však přípustnost
dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rovněž nemůže být
založena, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného
dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle
obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.).
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného
bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady
nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu