U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobců a) T. R. a b) J. R. a obou zastoupených Mgr. Danielem
Šimánkem, advokátem se sídlem v Čelákovicích, Vašátkova 176/2, proti žalovanému
JUDr. Tomáši Pelikánovi, se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, insolvenčnímu
správci dlužníka Pražské stavební bytové družstvo, identifikační číslo osoby
00033243, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5,
Jindřicha Plachty 3163/28, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 248/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2014, č. j. 95 Co 35/2013-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na
náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Karla Volfa.
července 2013, č. j. 42 C 248/2012 (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení (výrok II.).
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II
přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č.
293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního
řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s.
ř.“).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci
(odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)
uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí
napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní
posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatelé v dovolání oproti požadavkům vymezeným
pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedli, v čem
spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o.
s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý
odkaz na § 237 o. s. ř., jak učinili dovolatelé, není postačující, a to již
proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné
předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §
237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které
z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je
veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání
patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např.
usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Kromě toho je však třeba dovolatelům vytknout, že dovolání postrádá i vymezení
dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s.
ř. způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.
Vytýkané nedostatky dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání
dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu
první o. s. ř.), dovolatelům uplynula dne 19. srpna 2014 (srov. § 57 odst. 2
větu první o. s. ř.). Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v
dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit
přípustnost a důvodnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
pro vady odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §
243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 13. dubna 2015
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu