32 Cdo 49/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně GE Money Multiservis, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 49 24 11 50, zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalované J. O., zastoupené opatrovníkem Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1-Malé Straně, Újezd 450/40, o zaplacení částky 101.969,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 220/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2010, č. j. 29 Co 149/2010-81, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.752,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její zástupkyně.
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 16. června 2009, č. j. 3 C 220/2009-51, ve znění opravného usnesení ze dne 19. října 2009, č. j. 3 C 220/2009-64, zamítl žalobu o zaplacení částky 101.969,- Kč s úrokem z prodlení a o zaplacení částky 56.722,86 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 101.969,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení od 18. listopadu 2005 do zaplacení a částku 56.722,86 Kč (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne
31. října 2001 podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků, a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení jistiny úvěru ve výši 84.969,- Kč s úroky z prodlení a o zaplacení dospělých úroků z prodlení za dobu od 6.
prosince 2001 do 17. listopadu 2005 ve výši 56.722,86 Kč, jež jsou podle ustanovení § 121 odst. 3 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky, a o nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 17.000,- Kč s úroky z prodlení, tedy o dvou samostatných žalobních nárocích s odlišným skutkovým základem. Bylo-li napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o více samostatných žalobních nárocích s odlišným skutkovým základem, posuzuje dovolací soud u každého z těchto nároků přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.
s. ř. samostatně, bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9). Jelikož v případě obou požadovaných částek 84.969,- Kč a 17.000,- Kč bylo rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 100.000,- Kč, není dovolání s ohledem na ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že
dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání zákonem (v § 237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy - bez zřetele na to, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, sp. zn. 32 Cdo 893/2010, in www.nsoud.cz).
Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle žádného z ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 6.160,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.292,- Kč. Podle zápisu v obchodním rejstříku žalobkyně v průběhu dovolacího řízení ke dni 8. listopadu 2012 změnila svou právní formu z akciové společnosti na společnost s ručením omezeným. Dovolací soud k této změně přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. listopadu 2012
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á předsedkyně senátu