32 Cdo 5201/2017-189
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou
Gajdziokovou v právní věci žalobkyně BNP Paribas Personal Finance, se sídlem v
Paříži, 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika, registrační číslo
542097902, podnikající na území České republiky prostřednictvím BNP Paribas
Personal Finance SA, odštěpného závodu, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše
3208/5, identifikační číslo osoby 03814742, zastoupené JUDr. Michaelou
Fuchsovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti
žalovanému M. V., o zaplacení částky 63 182 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 128/2014, o dovolání žalovaného
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2016, č. j. 30 Co
50/2016-112, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 15.
12. 2015, č. j. 5 C 128/2014-96, jímž Okresní soud Praha-západ rozhodl, že v
řízení bude na straně žalobkyně - po zániku původní žalobkyně, společnosti
CETELEM ČR, a. s. - pokračovat se společností BNP Paribas Personal Finance, se
sídlem v Paříži, 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika, registrační
číslo 542097902, podnikající na území České republiky prostřednictvím BNP
Paribas Personal Finance SA, odštěpného závodu, se sídlem v Praze 5, Karla
Engliše 3208/5, identifikační číslo osoby 03814742.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a následně přípisem ze
dne 24. 6. 2016 požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
pro dovolací řízení (srov. č. l. 127 spisu). Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 27. 7. 2016, č. j. 5 C 128/2014-136,
žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce
z řad advokátů. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2016, č. j. 30 Co
478/2016-147, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť žalovaný věrohodným
způsobem neosvědčil své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Následně žalovaný přípisem ze dne 22. 12. 2016 opětovně požádal o ustanovení
zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků (srov. č. l. 154
spisu). Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 4. 5. 2017, č. j. 5 C 128/2014-168,
zastavil řízení o žádosti žalovaného ze dne 22. 12. 2016, a Krajský soud v
Praze usnesením ze dne 17. 7. 2017, č. j. 30 Co 281/2017-179, rozhodnutí soudu
prvního stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že žalovaný nedoložil žádnou změnu
poměrů od doby rozhodnutí o jeho předchozí žádosti, soud prvního stupně proto
správně v souladu s ustanovením § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“) zastavil řízení o dalším návrhu účastníka na přiznání
osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro nesplnění podmínky
řízení podle ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud řízení o dovolání
proti citovanému usnesení odvolacího soudu zastavil usnesením ze dne 20. 12. 2017, č. j. 32 Cdo 5618/2017-191, pro nedostatek povinného zastoupení s tím, že
neshledal důvod pro ustanovení zástupce žalovanému pro dovolací řízení, neboť
ze strany dovolatele jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Nejvyšší soud projednal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
4. 3. 2016, č. j. 30 Co 50/2016-112, a rozhodl o něm - v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákona a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první
zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017. Podáním dovolání žalovanému vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za
dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2. sazebníku poplatků 2 000 Kč. K zaplacení tohoto soudního poplatku byl žalovaný vyzván usnesením Okresního
soudu v Mostě ze dne 5. 6. 2017, č. j. 5 C 128/2014-173, v němž byl zároveň
poučen o tom, že pokud soudní poplatek ve stanovené lhůtě tří dnů od doručení
usnesení neuhradí, soud dovolací řízení zastaví. Výzva byla žalovanému doručena
dne 7. 6. 2017, žalovaný však soudní poplatek dosud neuhradil, pouze přípisem
ze dne 10. 6. 2017 (srov. č. l.
175 spisu) opětovně požádal o osvobození od
soudních poplatků. Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních
poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.); nejde totiž o usnesení,
kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané
(nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může
soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud
vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní
žádosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo
1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Jak bylo uvedeno výše, soudy nižších stupňů pravomocně rozhodly o žádosti
žalovaného ze dne 24. 6. 2016 o osvobození od soudních poplatků za dovolání
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2016, č. j. 30 Co
50/2016-112 (žádost je založena na č. l. 127 spisu), tak, že se žalovanému
osvobození od soudních poplatků nepřiznává a zástupce z řad advokátů se
žalovanému neustanovuje, neboť žalovaný nedoložil věrohodně své poměry. Řízení
o opakované žádosti žalovaného ze dne 22. 12. 2016 (založené na č. l. 154
spisu) soudy nižších stupňů pravomocně zastavily pro překážku věci pravomocně
rozhodnuté. Jestliže žalovaný následně přípisem ze dne 10. 6. 2017 (srov. č. l. 175 spisu) opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků, aniž by tuto
svou žádost jakkoli zdůvodnil (natož pak aby tvrdil, že od doby podání jeho
předchozí žádosti u něj došlo ke změně poměrů), není postup soudu, pokud o této
nové žádosti již nerozhodl, nesprávný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
19. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005, jež je veřejnosti dostupné na webových
stránkách Nejvyššího soudu). Opakované nezdůvodněné žádosti o osvobození od
soudních poplatků totiž Nejvyšší soud považuje za zneužití procesních práv
žalovaného, které ve shodě s ustanovením § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní
ochrany. Podle odborné literatury zneužití procesního práva může mít jak podobu
snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného
postupu v řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho
procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s
ustanovením § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet [k tomu
srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10.]. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalovaného podle ustanovení § 9 odst. 1
zákona o soudních poplatcích zastavil. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž
se řízení končí (srov. ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. 12. 2017
JUDr.
Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu