32 Cdo 671/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i., se sídlem v Praze, Heyrovského nám. 1888/2, identifikační číslo osoby 61389013, zastoupené JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, proti žalované KONSIT a.s., se sídlem v Praze 6, Půlkruhová ul. 20/786, PSČ 160 05, identifikační číslo osoby 18630197, zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, o odstranění vad díla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 253/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2013, č. j. 69 Co 241/2013-229, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Františka Hrudky.
Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je – stejně jako i dále uvedené rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, jestliže uvedla, že „rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru a tak dovolání má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam“, z čehož dovodila, že „dovolání je proto přípustné s ohledem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. v platném znění“. Dovolatelka tak zřejmě zcela přehlédla ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013, spatřovala-li nesprávně přípustnost dovolání v zásadním právním významu svého dovolání a navíc zřejmě mínila odkázat na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a nikoli na § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které se v občanském soudním řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 vůbec nenachází.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 25. listopadu 2013 (srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
V Brně dne 4. srpna 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu