NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 1318/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve
věci žalobkyně W. C. s. r.o., proti žalované V. s.r.o., o ochranu proti
nekalosoutěžnímu jednání a o vzájemném návrhu žalovaného, vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 25/16 Cm 8/99, o dovolání žalované proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2004, čj. 4 Cmo 294/2003 - 238,
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2004, čj. 4 Cmo
294/2003 - 238 se ve výroku I. a ve výrocích III. a IV., zrušuje a věc se v
tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 11. prosince 2002, čj. 25/16 Cm 8/99 – 213, Krajský soud v
Brně zamítl žalobu na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 2.000.000,-
Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalované a České
republice (výroky II. a III.). Dále uložil žalobkyni povinnost zdržet se při
nabízení dodání pilových pásů označených W., které nejsou kompletně vyrobeny,
zejména svářeny držitelem certifikátu jakosti ISO 9001, reg. č. 200735
společností W. S. H. K., se sídlem ve S. v N. (dále jen „W.S.“), uvádění
certifikátu ISO 9001, a zdržet se údaje o své certifikaci a zdržet se uvádění
údaje ISO 9001 způsobem, z něhož není jednoznačně zřejmé, že jde o certifikát
jakosti, jehož držitelem je W. S. (výroky IV. a V.). Ve zbytku vzájemný
návrh žalované, aby žalobkyni byla uložena povinnost při uvádění údaje, že
„jsou jí známy případy, kdy jsou zákazníkům nabízeny nekvalitní pilové pásy s
klamavým tvrzením, že se jedná o výrobek W.“, vždy uvést, že se tento údaj
netýká žalované, dále vzájemný návrh na zaplacení přiměřeného zadostiučinění
žalované částkou 2.000.000,- Kč, jakož i požadavek žalované na přiznání práva
zveřejnění rozsudku na náklady žalobkyně, soud prvního stupně zamítl (výroky
VI., VII. a VIII.) a rozhodl, že v souvislosti se vzájemným návrhem žalované
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IX.).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci jsou soutěžiteli dle § 41
obchodního zákoníku a jejich jednání v rámci podnikatelské činnosti je jednáním
v hospodářské soutěži. V jednání žalované, které žalobkyně považuje za
nekalosoutěžní, soud prvního stupně neshledal ani rozpor s dobrými mravy, ani
způsobilost přivodit jiným soutěžitelům či spotřebitelům újmu. Žalovaná
nabízela pilové pásy W. jako příslušenství pásových pil B. dle doporučení
samotného výrobce pil B., a tyto získávala formou reexportu. Na základě
prokázané prezentace žalobkyně na internetových stránkách a v nabídkových
letácích dovodil soud prvního stupně nekalosoutěžní jednání žalobkyně, když
prezentuje pilové pásy, s nimiž obchoduje, způsobem, který může navozovat
dojem, že žalobkyně je držitelem certifikátu jakosti ISO 9001, tedy dojem, že
její výrobky mají vyšší, lepší kvalitu, jsou vyráběny na základě přísnějších
požadavků, podrobovány přísnější kontrole, což ve srovnání s výrobky bez
uvedení tohoto certifikátu může ostatní konkurenty znevýhodňovat. Soud prvního
stupně vyjádřil pochybnost o tom, zda žalobkyně je vůbec oprávněna provádět
svařování pilových pásů. V jednání žalobkyně pak soud prvního stupně shledal
znaky klamavého označování zboží a služeb dle § 45 odst. 3 ObchZ, a též znaky
parazitování na pověsti dle § 48 ObchZ.
Rozhodnutí bylo vydáno v řízení zahájeném dne 29. dubna 1999, v němž se
žalobkyně domáhala ochrany před jednáním žalované v hospodářské soutěži, které
považovala za nekalosoutěžní a které spočívalo v tom, že žalovaná nabízí
distribuci pilových pásů W. a to s komentářem, že „jí distribuované pásy jsou
značky W. a jsou svařovány přímo u výrobce, a jsou tedy rozhodně lepší než ty,
které jsou řemeslným způsobem svařovány v naší republice“ a že „pilové pásy,
které aktuálně prodává, jsou jediné stoprocentní originály W., jelikož jsou
jediné, které jsou svařené v N.“ a že „je nejlepší nakupovat pilové pásy od
ní“, ačkoli žalobkyně má uzavřenou smlouvu o výhradním zastoupení německé firmy
W. S. – výrobce pilových pásů W. - na českém a slovenském trhu. Dále v obchodní
síti rozšiřuje žalovaná ceník pilových pásů platný od 1.1.1999, kde prezentuje
nabídku originálních pilových pásů W. s komentářem, že „nestačí vlastnit pouze
kvalitní pásovou pilu, ale je nezbytné používat také kvalitní pilový pás
svařený přímo u výrobce, jelikož špatný svár poškozuje katastrofálním způsobem
životnost pilového pásu a vede ke zvýšení provozních nákladů“. Ze spisu se
podává, že řízení o uložení povinnosti žalované zdržet se citovaných komentářů
ve svých obchodních listinách bylo pravomocně zastaveno pro částečné zpětvzetí
žaloby usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. listopadu 2002. Žalobkyně dále
tvrdila, že je v obchodních kruzích známa jako výhradní obchodní zástupkyně
firmy W. S., argumenty o nekvalitním svařování nejsou pravdivé, poškozují její
zájmy i jméno a jsou způsobilé ztížit postavení žalobkyně na trhu a přivodit
odliv stávajících zákazníků. Ztrátu z obchodů, kterou již žalovaná způsobila
žalobkyni masivní reklamou, odhadovala z dřívější spolupráce svého předchůdce
a žalované a uvedla, že žalovaná odebírala zboží za 2.916.673,- Kč, z čehož
zisk činil 875.000,- Kč. Navíc žalobkyně musela vynaložit značné úsilí, aby
vůči svým zákazníkům výroky žalované uvedla na pravou míru.
Žalovaná v řízení tvrdila, že od svého vzniku prodává na území České republiky
pásové pily italského výrobce B., a to jako výhradní distributorka. Firma B.
odebírá od výrobce W.S. pilové pásy a formou reexportu je dodává žalované jako
příslušenství k pilám B. V minulosti pilové pásy žalovaná nakupovala přímo od
obchodního zástupce firmy W.S. pana P., nyní jednatele žalobce, který pilové
pásy od výrobce odebíral nedokončené a sám je svařoval. Žalovaná tvrdila, že z
důvodů nízké kvality těchto pásů od obchodní spolupráce s panem P., resp. s
žalobkyní, která mezitím zastoupení firmy W. S. převzala, odstoupila, a vrátila
se k předchozí praxi odebírání příslušenství k pilám B. od firmy B. Tuto svou
argumentaci v průběhu řízení žalovaná změnila a tvrdila, že naopak původní
obchodní spolupráci svévolně ukončila žalobkyně, a teprve v důsledku tohoto
nekorektního jednání, a poté, kdy německý výrobce odmítl požadavek žalované na
přímé dodávky, se žalovaná vrátila ke svému dřívějšímu dodavateli italské firmě
B. Žalovaná nepopřela, že ve svých reklamních letácích a cenících použila v
komentáři výroky, které žalobkyně napadala. Uvedla, že v jednání, které jí bylo
vytýkáno, již nepokračuje, letáky i ceníky přeformulovala, když z textu byla
vypuštěna srovnávací tvrzení. Z reklamací svých odběratelů, kterým žalovaná
dodávala pilové pásy W. od I. P., považuje žalovaná za zřejmé, že tyto pásy
neměly kvalitní sváry, z čehož dovozuje pravdivost svého tvrzení, že pilové
pásy, které dodává žalovaná a které jsou svařovány přímo u výrobce, jsou
rozhodně lepší než ty, které jsou řemeslným způsobem svařovány v České
republice. Navíc žalobkyní napadené výroky žalovaná považuje za přípustnou
obranu proti žalobkyni, která sama ve svých reklamních materiálech cituje
certifikát jakosti ISO 9001, který náleží společnosti W.S. tak, jakoby se
vztahoval i na sváry, a dle názoru žalované tak žalobkyně sugeruje přesvědčení,
že je držitelem tohoto certifikátu. Sama žalobkyně pak ve své nabídce uvádí
větu „jsou nám známy případy, kdy zákazníkům jsou nabízeny nekvalitní pilové
pásy s klamavým tvrzení, že se jedná o výrobek W.“, což doplňuje prosbou
adresovanou svým zákazníkům, aby se v případě pochybností obrátili na
žalobkyni. Tato neurčitá narážka jde dle žalované pouze na ni, když ostatní
významnější prodejci jsou s žalobkyní spojeni. Uvedenými údaji ve svých
nabídkových materiálech se tak žalobkyně dle názoru žalované dopouští
nekalosoutěžního jednání, vytváří klamavou představu, že je držitelem
certifikátu ISO a zjednává si v hospodářské soutěži prospěch tím, že sváry, tj.
kompletaci zboží z polotovarů svého zahraničního dodavatele, vydává za
kvalitnější, než jsou. Tím klame své zákazníky a parazituje na pověsti
společnosti W.S. Uváděním neurčitých a nepravdivých narážek se pak žalobkyně
dle názoru žalované dopouští zlehčování, neboť tyto narážky jsou způsobilé
přivodit žalované újmu. Proto žalovaná uplatnila vzájemný nárok, jímž se
domáhala, aby žalobkyni bylo uloženo takového jednání se zdržet a poskytnout
žalované přiměřené zadostiučinění částkou 2.000.000,- Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně, výslovně však pouze proti výrokům I., IV. a V., podala odvolání žalobkyně. Odvolací soud shledal, že mezi účastníky
nebylo sporu o tom, že žalovaná prodává na území České republiky pásové pily
italského výrobce firmy B., a to jako výhradní distributor, přičemž firma B. doporučuje pro své pily jako příslušenství pilové pásy německého výrobce W.S. Obchodním zástupcem firmy W.S. byl až do dne vzniku společnosti žalobkyně
(11.11.1997) I. P. jako soukromý podnikatel, od něhož žalovaná v letech 1996 –
1997 pilové pásy odebírala. Na základě smlouvy o výhradním obchodním zastoupení
uzavřené mezi německou firmou W. S. a žalobkyní se žalobkyně okamžikem svého
vzniku stala výhradním obchodním zástupcem firmy W. S. pro Českou republiku s
právem jednat jménem firmy W.S. a nabízet její výrobky a s povinností
dodržovat opatření vyplývající z ISO 9001. Dne 3.4.1998 informovala jednatelku
žalované o situaci ve firmě, o organizačních změnách, o nutnosti zvýšení cen a
přerozdělení zakázek mezi jednotlivá střediska a doporučila další požadavky
směřovat na pana K. Dne 6.4.1998 se žalovaná obrátila se žádostí o přímé
dodávky pilových pásů na W.S. v N., její žádost však byla dne 8.4.1998 německým
výrobcem odmítnuta s poukazem na kontraktační povinnost k žalobci. Žalovaná od
té doby odebírá pilové pásy W. od italské firmy B. cestou reexportu. V časově
následující obchodní korespondenci žalovaná použila formulace „naše pásy jsou
rozhodně mnohem lepší než ty, které jsou řemeslným způsobem svařovány v naší
republice“ či „pilové pásy, které aktuálně prodáváme jsou jedině 100% originály
W., jelikož jsou jediné, které jsou i svařené v N.“. Jeden z dopisů obsahuje i
výzvu k jednání o nákupu „skutečných originálních pásů W.“ s dodatkem, že
současně může adresát prodávat i pásové pily na kov žalovaného, které jsou
nejlepší v celé E. V ceníku bimetalových pilových pásů platném od 1.1.1999
žalovaná uvádí, že „nestačí vlastnit pouze kvalitní pásovou pilu, ale je
nezbytné používat také kvalitní pilový pás svařený přímo u výrobce, jelikož
špatný svár poškozuje katastrofálním způsobem životnost pilového pásu, a to
vede ke zvýšení provozních nákladů. Firma V. s.r.o. Vám dodá nejen pásové pily
vysoké kvality, ale také originální pilové pásy za vysoce konkurence schopné
ceny W. – V., W. – M., W. – F.“ V zásadě stejný text obsahuje i ceník žalované
platný od 1.9.1999, který navíc obsahuje i text „nejlepší je nakupovat pilové
pásy od nás, pásy originálně vyrobené a svařené přímo u výrobce. V dopise
datovaném 31.8.1999 adresovaném společnosti T. s.a.s. představitel firmy W. S. vyjadřuje znepokojení nad jednáním zahraničního zastoupení firmy B., žádá, aby
s firmou B. I. byla vyjasněna situace a zdůrazňuje, že zahraničním zastoupením
firmy B. není dovoleno používat při prodeji jméno W., popřípadě poukazovat na
to, že se jedná o originální výrobky firmy W. Doporučuje nadále všechny
reexportované pilové pásy označovat pouze jako B. Žalobkyně v červnu 1999 byla
nucena reagovat na požadavek společnosti S. s.r.o. o vyjádření k informaci, že
pilové pásy W. dovážené z I. firmou V.
jsou lepší kvality než pásy W. distribuované firmou W. C. s.r.o. V odpovědi poukazovala na své postavení
výhradního zastoupení a na vysokou kvalitu výrobků firmy W.S., jež splňují
normu ISO, která se vztahuje i na zpracování, distribuci a servisní a
poradenské služby. Ve svých nabídkových letácích pak žalobkyně rovněž
zdůrazňuje vysokou kvalitu pilových pásů W.a nabídkový leták obsahuje plný text
originálu certifikátu ISO 9001 pro firmu W. S. W. H. K. S., D. V internetové
prezentaci žalobce pod http: je údaj „výhradní zastoupení: W.C. s.r.o. ISO
9001“ a dále vyobrazení ochranné známky W. s údajem ISO 9001.
Odvolací soud především souhlasil se závěry soudu prvního stupně o tom, že
účastníci jsou soutěžitelé a jejich jednání je jednáním v hospodářské soutěži.
Na rozdíl od závěru soudu prvního stupně však odvolací soud spatřoval v jednání
žalované, jímž prezentovala výrobky, s nimiž obchoduje, konkrétně pilové pásy
W., jak rozpor s dobrými mravy, tak i způsobilost žalobkyni jako soutěžitele
poškodit. Výroky typu „je nezbytné používat kvalitní pilový pás svařený přímo u
výrobce“ ... „nejlepší je nakupovat pilové pásy
od nás“, „naše pásy jsou rozhodně mnohem lepší …“, „jsou jediné 100%
originály“, vypovídají podle odvolacího soudu o obchodní strategii, kterou
žalovaná zvolila poté, když se s žalobkyní jako výhradním obchodním zástupcem
německého výrobce W. S. nedohodla o pokračování v dřívější obchodní spolupráci.
Žalovaná v průběhu řízení sama popřela své původní tvrzení, že nižší kvalita
pilových pásů svářených u žalobkyně byla důvodem, proč ukončila obchodní
spolupráci. Naopak poukazovala na nesolidárnost žalobkyně, když tuto spolupráci
právě žalobkyně svévolně ukončila. Ačkoli tedy žalovaná měla prokazatelně zájem
odebírat pilové pásy od žalobkyně, poté, kdy jí tato nevyhověla a neuspěla ani
u německého výrobce, cíleně nabídku a propagaci jí prodávaného zboží zamířila
na skutečnost, že žalobkyně pilové pásy, které odebírá od německého výrobce,
sama svařuje. Tuto nezpochybnitelnou skutečnost, která jí dříve nijak nevadila,
zneužila k tvrzením, že kvalitu zaručují pouze pilové pásy originálně svařované
německým výrobce, tedy jen ty pilové pásy W., které ona sama prodává. Je nutno
přisvědčit žalobkyni, že za situace, kdy jejím obchodním partnerům bylo známo,
že žalobkyně pilové pásy W. dokončuje – svařuje, jednalo se o výrok objektivně
způsobilý vážně poškodit nejen dobré jméno žalobkyně, ale též pověst samotného
výrobce. Takovéto jednání žalované naplňuje tak všechny znaky generální
klauzule a skutkovou podstatu zlehčování podle § 50 obchodního zákoníku. I za
situace, že by žalovaná prokázala, že tvrzení o lepší kvalitě sváru německého
výrobce bylo pravdivé, což neučinila, nebylo by možné jí přisvědčit, že se
jednalo o tzv. oprávněnou obranu, neboť nevyšla najevo žádná skutečnost, z níž
by bylo možné dovodit, že byla k těmto výrokům donucena. Pokud totiž žalobkyně
na tvrzení žalované reagovala tvrzeními, že pouze ona je výhradním obchodním
zástupcem firmy W. S. a nikdo jiný nesmí takto označené výrobky na českém trhu
uvádět, byla v právu. Žalované zřejmě nelze zakázat, aby pilové pásy W., které
získává cestou reexportu jako příslušenství k pilám B., prodávala a též
nabízela, avšak žalovaná rámec tohoto oprávnění překračuje, když pilové pásy W.
nabízí jako samostatné zboží. Shora specifikovaného nekalosoutěžního jednání se
žalovaná dopouštěla v letech 1998 a 1999. Pro právní kvalifikaci je zcela
bezvýznamné, že s účinností od 1.1.2001 byla novelou zákona č. 30/2000 Sb.
připuštěna tzv. srovnávací reklama. Navíc i srovnávací reklama je přípustná,
jen pokud nezlehčuje nepravdivými údaji zboží nebo služby soutěžitele.
Z uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně oprávněně
požaduje ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání žalované, a to nyní již pouze
ve formě přiměřeného zadostiučinění v penězích. Z hlediska výše tohoto
zadostiučinění odvolací soud zvážil dopady jednání žalované na postavení
žalobkyně. Žalovaná se nekalosoutěžního jednání dopouštěla průběžně v letech
1998 a 1999, když závadný text z nabídkových listů a ceníků odstranila teprve
poté, kdy Vrchní soud v Olomouci potvrdil nařízené předběžné opatření.
Nezanedbatelná je zejména okolnost, že takto se žalovaná prezentovala i na
Mezinárodním strojírenském veletrhu v B. v letech 1998 a 1999, takže zasáhla
široký okruh potencionálních zákazníků žalobkyně. Tak vznikla obava a
pochybnost o kvalitě žalobkyní dodávaných výrobků a žalobkyně byla nucena svým
obchodním partnerům prokazovat nedůvodnost nařčení ze strany žalované a činit
kroky k očištění své pověsti. Je proto po právu, aby se jí za tyto těžkosti
způsobené jednáním žalované dostalo satisfakce ve finanční formě. Naproti tomu
žalobkyně nijak nedoložila, že by skutečně v důsledku jednání žalované ztratila
některé své zákazníky a že došlo k zmenšení odbytu jí dodávaného zboží. Za
přiměřenou finanční satisfakci proto odvolací soud považoval částku 250.000,-
Kč. V tomto rozsahu proto odvolací soud změnil výrok I. napadeného rozsudku
(část výroku I. rozsudku odvolacího soudu), zatímco ve zbytku, to je pokud byl
zamítnut požadavek na přiznání finančního zadostiučinění vyšší částkou,
napadený rozsudek potvrdil (výrok II.).
Odvolací soud nesdílel názor soudu prvního stupně, že nekalosoutěžního
jednání, konkrétně klamavého označení zboží a služeb dle § 45 odst. 3 ObchZ a
parazitování na pověsti dle § 48 ObchZ se dopustila žalobkyně tím, že při své
prezentaci uváděla údaj
o certifikátu jakosti ISO 9001, jehož držitelem je W. S.H. K., se sídlem ve
S., v N. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, na čí pověsti
má takto žalobkyně parazitovat a sama žalovaná vyslovila názor, že žalobkyně
parazituje na pověsti firmy W. S. Pokud soud prvního stupně tomuto názoru
přisvědčil, pak zcela pominul, že žalovaná nemá legitimaci pro takovouto
ochranu. Jedině W. S., jako držitel ISO 9001 může posoudit, zda na jeho pověsti
žalobkyně parazituje či naopak, zda oprávněným uváděním údaje osvědčení jakosti
podporuje jeho zájmy v České republice. Smlouva o výhradním obchodním
zastoupení žalobkyni ukládá povinnost pečlivě dodržovat opatření vyplývající z
ISO 9001, včetně zákaznických a servisních služeb a výrobce za takovéto
dodržování přebírá záruky. Je v jeho výlučném zájmu též kontrolovat, zda
žalobkyně jako jeho smluvní partner opatření vyplývající z ISO dodržuje při
všech postupech směřujících k prodeji pilových pásů W. včetně svařování a
následného servisu. Pro posouzení věci je právně zcela bezvýznamné, zda
dokončení výrobku realizované žalobkyní je či není v souladu se smlouvou
uzavřenou mezi žalobkyní a německým výrobcem. Navíc z nabídkových letáků i
internetové prezentace žalobkyně vyplývá, že žalobce údaj ISO 9001 uvádí s
dodatkem, že se nejedná o přímou certifikaci, případně s originálem certifikátu
pro německého výrobce a prezentuje tak pouze údaj o tom, že jako výhradní
obchodní zástupce je povinna opatření vyplývající pro německého výrobce z ISO
9001 dodržovat. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud ve výrocích IV.
a V. napadený rozsudek změnil tak, že vzájemný návrh žalované zamítl (část
výroku I. rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované nahradit náklady řízení
žalobkyni a státu (výroky III. a IV.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla co do výroků I., III. a IV. žalovaná
dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237, odst. 1, písm. a)
o.s.ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolání zdůvodnila podle § 241a, odst. 2, písm. b) o. s. ř. nesprávným právním
posouzením věci s tím, že odvolací soud řešil podstatné právní otázky v rozporu
s hmotným právem, přičemž řešení těchto otázek má ve věci zásadní právní význam
(§ 237, odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu,
jímž byla zavázána k zaplacení přiměřeného zadostiučinění, vytkla, že se
nedopustila nekalosoutěžního jednání ve smyslu § 53 obchodního zákoníku, naopak
jednala v obraně vůči jednání žalobkyně, které bylo v rozporu se zásadami
poctivého obchodního styku, když žalobkyně jako výhradní obchodní zástupkyně
společnosti W. S. dodávala žalované nikoli originální pilové pásy W., ale
pásovinu, na níž sama prováděla sváry (výrobní operace, k nimž nebyla
oprávněna) a posléze žalované svévolně přestala pilové pásy dodávat vůbec.
Žalovaná vždy vystupovala jako obchodní zástupce výrobce pásových pil na kov
B.s.r.l. se sídlem v I. a jí použité výrazy v jejich materiálech (např. „pro
optimální řezání nestačí jenom vynikající pila jako třeba B./S. ale i kvalitní
pilový pás“) nenesou znaky nekalosoutěžního jednání, neboť k tomu byla
žalobkyní donucena a je třeba aplikovat ustanovení druhé věty § 50, odst. 2,
obchodního zákoníku. V rozporu se zjištěným skutkovým stavem je pak závěr
odvolacího soudu, že žalovaná neprokázala, že její tvrzení o lepší kvalitě
sváru německého výrobce je pravdivé. Dovolatelka napadla i úvahu odvolacího
soudu, že překročila rámec svého oprávnění, pokud pilové pásy W. nabízela jako
samostatné zboží argumentací, že příslušenství věci je věcí samostatnou,
samostatným zbožím, které je určeno k tomu, aby se stalo součástí věci hlavní
nebo s ní bylo užíváno. Žalovaná nabízela pilové pásy W. vždy za tím účelem,
aby se staly součástí pásových pil B., s nimiž žalovaná obchoduje, když tato
skutečnost je relevantnímu účastníku trhu zřejmá již z přesných rozměrů pásů.
Vytkla rovněž, že žalobkyně nikdy netvrdila, ani neprokázala, že jí jednáním
žalované vznikla jakákoli újma na dobré pověsti, přičemž ochrany pověsti se
nemůže domáhat osoba, která právo a právně závazná pravidla soutěže sama
porušuje. Žalobkyně svařovala pásovinu W. na pilové pásy v rozporu se smlouvou
o výhradním obchodním zastoupení a v rozporu se živnostenským zákonem jako
nedovolené podnikání, což odvolací soud vůbec nehodnotil. Pokud se zmenšoval
odbyt žalobkyně, bylo by lze se z tohoto důvodu domáhat náhrady škody, nikoli
přiměřeného zadostiučinění a jsou irelevantní a rozporné se zjištěným skutkovým
stavem úvahy odvolacího soudu o tom, že v důsledku jednání žalované vznikla
pochybnost o kvalitě žalobkyní dodávaných výrobků a žalobkyně musela činit
kroky k očištění své pověsti. Soud přitom porušil § 153, odst. 2 o. s. ř. neboť
suploval povinnost tvrzení žalobkyně. Část rozsudku, jíž byl zamítnut vzájemný
návrh, napadla žalovaná námitkou, že žalobkyně v rozporu se živnostenským
zákonem provádí kompletaci pilových pásů a uvádí ve své prezentaci údaj o
certifikaci jakosti ISO 9001, tak, že vyvolává u relevantního zákazníka
klamavou představu o tom, že je držitelem tohoto certifikátu s odvoláním na
neexistující nepřímou ISO certifikaci. Dopouští se tedy nekalosoutěžního
jednání, k ochraně před tímto jednáním není zákonem legitimován jen některý
účastník této soutěže. Jestliže žalovaná obchoduje pilovými pásy byť jako
příslušenstvím k pásovým pilám B., a nikoli v plném rozsahu sortimentu, je
přesto legitimní její právní zájem na tom, aby nebyla ohrožována či poškozována
nekalosoutěžním jednáním žalobkyně, která obchoduje týmž zbožím. Žalovaná
navrhla v napadeném rozsahu zrušit rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc mu
v tom rozsahu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou
stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s
body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném po
1.1.2001.
Dovolání do výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle § 237,
odst. 1, písm. a) o. s. ř., protože směřuje do měnícího rozhodnutí ve věci samé
a je rovněž důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst.
1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti),
jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud
přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3
druhá věta o. s. ř.), však z obsahu spisu neshledal a dovolatelka je s výjimkou
námitky porušení § 153, odst. 2 o. s. ř. ani nenamítala. Uvedenou námitku
dovolací soud za důvodnou nemá, když nároku na zaplacení 2.000.000,- Kč se
žalobkyně domáhala od počátku řízení, právní posouzení nároku (tedy zhodnocení,
zda se jedná o právo na přiměřené zadostiučinění či právo na náhradu škody) je
věcí soudu a není překročením návrhu účastníka.
Nejvyšší soud dále rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu
(srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně
toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 větu první o.
s. ř.).
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného
skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež
vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na
zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Odvolací soud postavil své rozhodnutí o přiznání přiměřeného zadostiučinění na
závěru, že jednání žalované (která ve svých prezentacích, cenících a obchodní
korespondenci uváděla tvrzení, že kvalitu zaručují pouze pilové pásy originálně
svařované německým výrobcem - které sama prodává - a nikoli pásy svařované v
České republice) bylo objektivně způsobilé vážně poškodit dobré jméno žalobkyně
a naplnilo znaky skutkové podstaty zlehčování podle § 50 obchodního zákoníku,
přičemž žalovaná neprokázala pravdivost svých tvrzení a z okolností nevyšlo
najevo, že by se jednalo o oprávněnou obranu. Rozhodnutí soudu prvního stupně o
vzájemném návrhu žalované pak změnil a návrh zamítl s odůvodněním, že bránit
se proti parazitování na své pověsti uváděním klamavých údajů o certifikaci ISO
9001 může pouze W. S. a že žalobkyně byla povinna pečlivě dodržovat opatření
vyplývající z ISO 9001 na základě smlouvy o výhradním obchodním zastoupení.
Dovolatelka proti výroku ukládajícímu jí zaplatit přiměřené zadostiučinění
namítala, že její jednání nebylo nekalosoutěžním, neboť k němu byla žalobkyní
donucena (a jednalo se tedy o oprávněnou obranu ve smyslu druhé věty ustanovení
§ 50, odst. 2 obchodního zákoníku), rovněž namítala, že žalobkyni nevznikla
nemateriální újma a takovou újmu žalobkyně v řízení ani netvrdila.
Dovolatelka tedy ani nenamítala, že by byl nesprávný závěr o tom, že její
jednání naplnilo znaky jednání nekalosoutěžního, poukazuje na liberační
ustanovení druhé věty § 50, odst. 2 obchodního zákoníku, podle něhož nekalou
soutěží není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen
(oprávněná obrana).
Závěr odvolacího soudu o nekalosoutěžním jednání žalované koresponduje se
stávající judikaturou (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne
24.3.1997, sp. zn. 3 Cmo 156/95, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, v čísle
11/1999, na str. 372, podle něhož „je v rozporu s dobrými mravy soutěže a
jednáním nekalé soutěže podle § 50 obchodního zákoníku, pokud dopis s nabídkou
služeb jakkoli naznačuje, že u druhého soutěžitele se určitému druhu služeb
nevěnuje patřičná pozornost, protože jsou považovány za málo důležité či
okrajové, a proto je pro adresáty dopisu výhodnější obrátit se na služby
nabízejícího soutěžitele“).
Námitka, že žalovaná byla žalobkyní donucena k případnému nekalosoutěžnímu
jednání ve smyslu druhé věty § 50, odst. 2 obchodního zákoníku, důvodná
není.. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná neprokázala pravdivost šířených
tvrzení, jimiž zlehčovala soutěžitele, z tohoto skutkového závěru je třeba
vycházet i v dovolacím řízení.. Nebyla-li šířená tvrzení pravdivá, nemůže
žalované svědčit oprávněná obrana ve smyslu druhé věty ustanovení § 50, odst. 2
obchodního zákoníku, protože o ní lze uvažovat pouze v případě uvádění či
rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného
soutěžitele. V této souvislosti dovolatelka neúspěšně napadá zjištěný skutkový
stav (neprokázání pravdivosti tvrzení o lepší kvalitě sváru německého výrobce i
neprokázání újmy na dobré pověsti žalobkyně), aniž výtky jakkoli
konkretizuje. Neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci není
dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) v případě, že odvolací soud
dospěl ke skutkovým závěrům, na kterých založil své rozhodnutí. I když jsou
tato skutková zjištění nesprávná, nejedná se o vadu řízení a nápravy se lze
domáhat jen dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3. Na nesprávnost hodnocení
důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze
způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru
vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými
závěry, například namítat, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové
zjištění (srov. B., D., K., M., Občanský soudní řád. Komentář, C.H. B.. Praha. 6. vydání). Oprávněnost obrany žalované nevyplývá ani z výtky, že žalobkyně
svařovala pilové pásy v rozporu se smlouvou o výhradním obchodním zastoupení a
v rozporu se živnostenským zákonem již proto, že nedovolené podnikání
žalobkyně, jež v tom žalovaná spatřuje, nebylo předmětem soudního řízení a tyto
skutečnosti, i kdyby byly v řízení prokázány, nebyly pro posouzení předmětné
věci a projednávaných nároků stran relevantní. Ani z případného nedovoleného
podnikání žalobkyně nelze dovodit, že by jím byla žalovaná donucena k šíření
jinak pravdivých údajů netýkajících se dovolenosti podnikání a způsobilých
přivodit žalobkyni újmu. Dovolatelce je nutno přisvědčit, pokud svou výtkou
zamířila do závěru odvolacího soudu o tom, že žalované sice zřejmě nelze
zakázat, aby pilové pásy W., které získává cestou reexportu jako příslušenství
k pilám B., prodávala a též nabízela, avšak žalovaná rámec tohoto oprávnění
překračuje, když pilové pásy W. nabízí jako samostatné zboží. Pilové pásy jsou
svou povahou věcí nikoli samostatně použitelnou, ale zřejmě určenou jako řezné
medium k montáži do strojní pily. Je běžné, že řezný pás se opotřebí dříve než
vlastní stroj a po dobu životnosti pily je užíváno více pásů, které jsou
prodávány samostatně a nikoli pouze jako součást stroje. Nicméně na uvedeném
(nesprávném) závěru odvolací soud vystavěl pouze (rovněž nesprávnou) úvahu, že
žalobkyně byla na základě smlouvy o výhradním obchodním zastoupení výlučně
pouze ona oprávněna uvádět výrobky W.
na český trh a žalované nesvědčila obrana
podle druhé věty § 50, odst. 2 obchodního zákoníku; tyto závěry nemění nic na
rozhodném hodnocení, že žalovaná jiným svým jednáním naplnila znaky skutkové
podstaty zlehčování, jak je popsáno výše.
Důvodnými má však dovolací soud námitky napadající vznik nemateriální újmy u
žalobkyně, na jejímž základě odvolací soud přiznal přiměřené zadostiučinění ve
výši 250.000,- Kč, neboť soud nenavázal na již publikovanou judikaturu
vztahující se k věci.
Přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 53 obchodního zákoníku jako právní
prostředek ochrany proti nekalé soutěži je nárokem satisfakčním, který slouží
reparaci nemateriální újmy a má proto v podstatě objektivní charakter.
Materiální a subjektivní hlediska mají při poskytování zadostiučinění pouze
podružný, popřípadě zanedbatelný význam (srov. rozsudek Nejvyššího sodu ze dne
18.9.2002, čj. 29 Odo 652/2001 – 161, uveřejněný v časopise Právo a podnikání,
v čísle 2/2003, na str. 29).
K tomu, aby soud mohl jednáním nekalé soutěže dotčenému účastníkovi přiznat
právo na přiměřené zadostiučinění v penězích, musí být zde jako nepochybné
zjištěno, že tento účastník utrpěl v souvislosti s jednáním nekalé soutěže
nemajetkovou újmu, a to v takovém rozsahu nebo takového druhu, že nepostačuje
její vyrovnání přiměřeným zadostiučiněním v nepeněžité formě. Teprve poté lze
posuzovat, jaká částka, požadovaná k zaplacení jako zadostiučinění, je
přiměřená k vyrovnání vzniklé nemateriální újmy (rozhodnutí Vrchního soudu v
Praze ze dne 7.12.1998, sp. zn. 3 Cmo 257/97).
Odvolací soud nevysvětlil, v čem spatřil nemajetkovou újmu vzniklou na straně
žalobkyně a proč přiznal žalobkyni právo na přiměřené zadostiučinění za
situace, kdy žalovaná upustila od nekalosoutěžního jednání a řízení o
povinnosti zdržet se závadného jednání bylo zastaveno. Za těžkosti, pro něž
shledal odvolací soud přiznání přiměřeného zadostiučinění po právu, označil
pouze vzniklou obavu a pochybnost o kvalitě výrobků dodávaných žalobkyní v
důsledku toho, že žalovaná zasáhla svou opakovanou prezentací na Mezinárodním
strojírenském veletrhu v B. široký okruh potencionálních zákazníků žalobkyně,
ačkoliv žalobkyně zároveň podle odvolacího soudu nedoložila, že by zákazníky
ztratila či utrpěla snížení odbytu zboží. Vznikly-li žalobkyni při prokazování
nedůvodnosti nařčení a v souvislosti s tvrzenými kroky k očištění pověsti
náklady, bylo namístě hodnotit, zda je založeno právo na náhradu způsobené
škody, neboť zvýšené náklady jsou svou povahou újmou materiální. Rozhodnutí
odvolacího soudu o přiznání přiměřeného zadostiučinění jako satisfakce za
způsobenou nemateriální újmu je z pohledu shora citované judikatury, od níž
nemá Nejvyšší soud důvod se v této věci odchýlit, nesprávné.
Zbývá se zabývat tou částí dovolání, která směřuje do zamítnutí vzájemného
návrhu žalované. Zamítnutí vzájemného návrhu napadla dovolatelka výtkou, že k
ochraně před nekalosoutěžním jednáním žalobkyně spočívajícím zejména v uvádění
klamavých údajů o certifikaci ISO 9001, je aktivně legitimována jako obchodník
s toutéž komoditou (pilovými pásy) s níž obchoduje i žalobkyně.
Z obsahu soudního spisu se podává, že soud prvního stupně shledal v jednání
žalobkyně naplnění znaků jak generální klauzule nekalé soutěže (srov. § 44.
odst. 1 obchodního zákoníku), tak i klamavého označení zboží a služeb (srov. §
46 obchodního zákoníku). Při změně rozhodnutí o vzájemném návrhu žalované
odvolací soud zcela pominul vysvětlit, v čem shledal nesprávnost závěru soudu
prvního stupně o tom, že chování žalobkyně spočívající v uvádění certifikace
ISO 9001 naplňuje znaky klamavého označení zboží a služeb ve smyslu § 46
obchodního zákoníku. Vypořádával se pouze s argumentací, že toto chování není
parazitováním na pověsti ve smyslu § 48 obchodního zákoníku, neboť ochrany
proti takovému nekalosoutěžnímu jednání by se mohl domáhat pouze subjekt W.S.
Podle § 46 obchodního zákoníku je mimo jiné klamavým označením zboží a služeb
každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou
domněnku, že jím označené zboží nebo služby vykazují zvláštní charakteristické
znaky nebo zvláštní jakost, přičemž je nerozhodné, zda označení bylo uvedeno
bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech apod., či zda ke
klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo.
Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a
souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl. Certifikát ISO 9001 je
nepřenosným certifikátem jakosti udělovaným akreditovanými certifikačními
orgány. Citovaným ustanovením § 46 obchodního zákoníku není zejména měřeno
zjištění odvolacího soudu o prezentaci žalobkyně, z níž vyplývá, že
certifikaci ISO 9001 německého výrobce uvádí v souvislosti s jeho výhradním
obchodním zastoupením, přičemž odvolací soud navíc pominul vyložit, na základě
jaké úvahy dospěl k závěru, že výhradní obchodní zástupce je povinen
dodržovat opatření vyplývající pro zastoupeného německého výrobce z jeho
certifikátu ISO 9001. Z hlediska vznesené dovolací námitky je proto právní
posouzení vzájemného návrhu žalované tak, jak je učinil odvolací soud, neúplné
a nesprávné.
Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání je podle § 241a, odst. 2, písm. b) o. s.
ř. důvodné, protože odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném a
neúplném právním posouzení věci. Proto dovolací soud rozsudek Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 24. června 2004, čj. 4 Cmo 294/2003 - 238, v měnící části
výroku o věci samé a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušil a
věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b, odst. 3, věta druhá o. s.
ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d, odst. 1,
věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech
řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d, odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně 15. června 2005
JUDr. Miroslav Gallus,v.r. předseda senátu