NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
32 Odo 674/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce V. M., proti žalované Č.p. a.s., o zaplacení 73 525 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 21 C 195/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2005, č.j. 13 Co 456/2004-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. května 2004, č.j. 21 C 195/2003-21, zamítl žalobu na zaplacení 73 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5% p.a. od 26. 8. 2003 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel s jednatelem firmy S.-G., spol. s.r.o. smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byla pohledávka poškozené S.-G. spol., s.r.o. za žalovanou na náhradu výdajů vzniklých se zapůjčením náhradního vozidla v souvislosti s opravou vozidla Š. F., poškozeného při dopravní nehodě. Z dokazování dále soud zjistil, že poškozený si půjčil vozidlo vyšší třídy Š. O. na dobu od 2. 5. 2003 do 14. 5. 2003, půjčovné činilo 14 400 Kč včetně DPH a od 14. 5. 2003 do 6. 8. 2003 vozidlo Š. F., přičemž půjčovné činilo 94 500 včetně DPH Kč. Dále vyšel ze zjištění, že žalobce žalované sdělil dopisem z 16. 5. 2003, že oprava poškozeného vozu byla dokončena a žádal o proplacení faktury opravně, aby si mohl vozidlo vyzvednout a zapůjčené vozidlo vrátit. Z dopisu ze dne 28. 8. 2003 zaslaného žalovanou žalobci soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci náhradu nákladů za půjčovné ve výši 8 760 Kč. Z dokazování dále vyplynulo, že žalobce a S.-G., spol. s.r.o. uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky, ve které není uvedena částka, která se z nároku za půjčení vozidla po dobu opravy havarovaného vozidla postupuje a není v ní uvedeno ani datum, proto soud dospěl k závěru, že na žalobce z této smlouvy pohledávka nepřešla, neboť pohledávka nebyla jednoznačně určena a nebyla vymezena ani tak, aby bylo ze smlouvy zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postupu. Soud dovodil, že není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky uvedena žádná částka, která se postupuje, je smlouva neurčitá ve smyslu § 37 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), a je absolutně neplatná, tudíž žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby. Pokud se týkalo uplatněného nároku na úhradu vzniklého půjčovného za poškozené vozidlo, které bylo v opravě, soud prvního stupně dospěl k závěru, že po opravě poškozeného vozidla nebyl důvod dále užívat půjčené náhradní vozidlo, že důvodem dalšího užívání půjčeného vozidla nemohlo být tvrzení, že S.-G., spol. s.r.o. neměla dostatek finančních prostředků ve výši cca 26 000 Kč na úhradu opravy, proto neuznal za oprávněný požadavek na zaplacení půjčovného od 14. 5. 2003 do 6. 8. 2003, protože nebyl v příčinné souvislosti se vzniklou škodou na vozidle, a zaplatila-li tedy žalovaná žalobci náhradu za půjčovné ve výši 8 760 Kč, zanikla její povinnost splněním závazku. Ztotožnil se se žalovanou, že její povinností je hradit účelně vynaložené náklady, nikoliv náklady, které se vzniklou škodou nesouvisí, jež vznikly z vůle poškozeného a autopůjčovny.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. ledna 2005, č.j. 13 Co 456/2004-38,
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že smlouva je podle § 39 obč. zák. absolutně neplatná a že závěr soudu nižší instance o nedostatku žalobcovy věcné legitimace je správný. Nesouhlasil však se soudem prvního stupně v odůvodnění tohoto závěru, neboť dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky, kterou uzavřel žalobce se S.-G., spol. s.r.o. není absolutně neplatná pro neurčitost, neboť specifikaci pohledávky z titulu plnění pojišťovny z pojistné události ze dne 12.
4. 2003, při které bylo poškozeno vozidlo Š. F., tak jak byla uvedena ve smlouvě, pokládal za dostatečně určitou. Nedostatek datace smlouvy rovněž nepovažoval odvolací soud za důvod, který by způsobil neplatnost smlouvy, když byla uvedena data ověření podpisů pod smlouvou a i plnou mocí, jež udělila firma Stavo-G, spol. s.r.o. žalobci k zastupování při jednání s žalovanou. Důvod neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky však spatřoval v nesplnění podmínky, že předmětem postoupení pohledávky může být jen pohledávka existentní.
Dovodil, že samotná existence splatných faktur za postupný pronájem dvou náhradních vozidel však nepředstavuje existentní pohledávku žalobce na plnění. Poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, u příslušného pojistitele a ten je povinen za poškozeného v rozsahu a ve výši podle § 442 obč. zák. poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody uhradit, přičemž podle čl. 15 bodu 3 písm. b) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla se považují za náklady, které poškozený v souvislosti se vznikem škody účelně vynaložil, i přiměřené náklady spojené s používáním náhradního vozidla.
Odvolací soud dále dovodil, že škodou jsou v daném případě vyšší náklady v podobě půjčovného za auto, vynaložené poškozeným, ve srovnání s náklady, jež by poškozený jinak vydal na provoz svého automobilu. Tuto škodu je povinen hradit škůdce a za něj žalovaná v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. Uzavřel, že S.-G., spol. s.r.o. by vznikla škoda jen za předpokladu, že náklady za půjčení náhradního vozidla by skutečně vynaložila, což v tomto případě neučinila, když fakturované částky žalobci nezaplatila, proto mu nevznikla škoda a vůči žalované pak nevznikla pohledávka ve výši sporné částky z titulu pojistného plnění, tato pohledávka neexistovala a nemohla být tudíž platně žalobci postoupena.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu, a proto je proti němu dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem, že není ve sporu aktivně legitimován, a že neexistuje jemu postoupená pohledávka. Má za to, že splatný dluh představuje pro poškozeného i škodu, a to ve smyslu obdobného názoru vyjádřeného v rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 548/99. Nesouhlasí s právním názorem, že v případě, kdy má být hrazena škoda v penězích, lze uznat prokázání nároku na náhradu škody pouze tehdy, kdy je již poškozený na její odstranění vynaložil, byť Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení pod sp. zn. 25 Cdo 2286/2003 dospěl k závěru, že dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za vznik škody, neboť mu tím zatím nevznikla majetková újma. Je přesvědčen, že takový závěr je v rozporu s hmotným právem, odporuje preventivnímu ustanovení § 415 obč. zák. o předcházení škodám, neboť poškozený je nucen působit si další škodu zaplacením dlužné částky, aby ji mohl posléze vymáhat, a je i v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák. Poukazuje na § 488 obč. zák., z něhož vzniká věřiteli (v dané věci půjčovně) právo na plnění (pohledávka) od dlužníka (poškozeného) a dlužníkovi vzniká povinnost závazek splnit, a jestliže má půjčovna pohledávku za poškozeným, pak mu tím vzniká pohledávka za pojistitelem, tudíž je pohledávka poškozeného existentní a může být předmětem postoupení. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že zaplacení ceny opravy vozidla nelze vázat na výplatu pojistného plnění. Domnívá se, že je na škůdci, respektive na jeho pojistiteli, který jej reprezentuje, aby opravu poškozeného vozidla zaplatil, proto nemůže být přičítáno k tíži poškozeného, jestliže nemá prostředky na opravu vozidla, jehož poškození nezavinil a prodlužuje se tím doba pronájmu náhradního vozidla (ke srovnání poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 23 Co 392/2004). Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí odvolacího sodu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
V posuzovaném případě není dán z hlediska uplatněných otázek zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť rozhodnutí je postaveno na několika důvodech, proněž nebyl nárok žalobce shledán po právu, přičemž z hlediska hmotného práva obstojí již závěr, že náklady na vypůjčení automobilu za dobu po skončení opravy poškozeného vozidla nelze pokládat za náklady, které poškozený v souvislosti se vznikem škody účelně vynaložil, tedy za přiměřené náklady spojené s používáním náhradního vozidla ve smyslu čl. 15 bodu 3 písm. b) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Rovněž náklady za půjčení automobilu vyšší třídy nejsou účelně vynaloženými náklady ve smyslu uvedeného ustanovení Všeobecných pojistných podmínek a navíc tyto náklady činí nepatrnou část vymáhané částky. Pokud tedy soudy obou stupňů dospěly k závěru o zamítnutí žaloby z důvodu, že neexistovala uplatňovaná pohledávka spočívající v účelně vynaložených nákladech spojených s používáním náhradního vozidla ve smyslu čl. 15 bodu 3 písm. b) uvedených Všeobecných pojistných podmínek, a rozhodnutí je tak v souladu s hmotným právem, pak již nebylo třeba přezkoumávat, zda předmětná pohledávka mohla být postoupena (srov. Soudní judikatura 17/1998).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. května 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu