NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
32 Odo 786/2002-106
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátu
složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a
soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně
Ing. D. C., správkyně konkursní podstaty úpadkyně E. L., a.s., proti žalované
Š. T. a.s., zast. prof. JUDr. M. B., advokátem, o 1,160.910,40 Kč, vedené u
Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 30/2002, o dovolání žalované proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2002 č. j. 2 Cmo 153/2002 -
71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 2. 2002, č. j. Ro 942/2001 - 39,
odmítl odpor žalované proti platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 21. 1. 2002,
č. j. Ro 942/2001 - 21, podle § 174 odst. 3
o. s. ř. s odůvodněním, že odpor byl podán opožděně.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2002, č.
j. 2 Cmo 153/2002 - 71, usnesení soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl
taktéž k závěru, že žalovaná podala odpor proti
platebnímu rozkazu soudu prvního stupně ze dne 21. 1. 2002, č. j. Ro 942/2001 –
21, opožděně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná společně s
návrhem na odložení vykonatelnosti dovolání, jehož
přípustnost spatřuje v ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř.,
podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu, což neplatí,
jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a o. s. ř.). Své
dovolání žalovaná podrobně odůvodňuje a navrhuje odložení vykonatelnosti
usnesení soudů obou stupňů, a zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle občanského
soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od
1. 1. 2001 - dále též jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že dovolání žalované
není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a
§ 239 o. s. ř.
V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu,
kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu proti
platebnímu rozkazu pro opožděnost.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, a to již z toho
důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního
stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není
přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože
usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které
jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239
odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.
Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s.
ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen
tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem
podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle
tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li
soud prvního stupně podle ustanovení § 174 odst. 3 věty první o. s. ř. odpor
proti platebnímu rozkazu pro opožděnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo
2059/2001, publikované v časopise Soudní judikatura č. 5/2002 pod číslem 89).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší
soud proto její dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady dovolacího
řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §
146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok o
tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. září 2003