32 Odo 891/2006
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci
žalobce M. M., zast. advokátem, proti žalovaným 1) E. T. a 2) J. T., oběma
zast. advokátem, o zaplacení 1,435.155,- Kč s přísl., vedené u Okresního
soudu v Č. B.pod sp. zn. 22 C 105/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Č. B. ze dne 25. 8. 2005, č. j. 8 Co 892/2005-252, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Č. B. ze dne 25. 8. 2005, č. j. 8 Co 92/20005-252 se
v části o zamítnutí žaloby o zaplacení 887.504,15 Kč s 11 % úrokem z prodlení
od 7. 3. 2000 do zaplacení zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení; v části v níž je uložena žalovaným povinnost zaplatit 514.425,15 Kč s
11 % úrokem z prodlení od 7. 3. 2000 do zaplacení se dovolání odmítá.
Okresní soud v Č. B. rozsudkem ze dne 30. 12. 2004, č. j. 22 C 105/2000-221
uložil žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku
304.412,- Kč s 11 % úrokem z prodlení od 7. 3. 2000 do zaplacení (výrok I.)
žalobu o zaplacení částky 1,130.743,- Kč zamítl (výrok II.) a dále rozhodl o
nákladech řízení (výroky III. a IV.).
Krajský soud v Č. B. jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 8. 2005, č. j. 8
Co 892/2005-252, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. v
části o zaplacení 1,401.929,30 Kč s přísl. tak, žalovaným uložil zaplatit
žalobci společně a nerozdílně částku 514.425,15 Kč s 11 % úrokem z prodlení od
7. 3. 2000 do zaplacení a do zbývající částky 887.504,15 Kč s 11 % úrokem z
prodlení do 7. 3. 2000 do zaplacení žalobu zamítl; odvolací soud rozsudek soudu
prvního stupně ve výrocích I. a II. v části týkající se částky 33.225,70 Kč s
přísl. a ve výrocích II. až V. o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud v odůvodnění zejména uvedl, že ze znaleckého posudku účastníky
nezpochybňovaného, vyplývá, že cena díla byla dohodnuta částkou 6,385.000,- Kč,
k 15. 11. 1999 bylo podle zjištění zhotovitele prostavěno 6,104.569,- Kč a
zbývalo prostavět 280.431,- Kč, cena odsouhlasených víceprací činila 284.843,27
Kč, vícepráce neodsouhlasené, bez předávacího protokolu činily 759.604,42 Kč,
neprovedené práce dle zjištění znalce a stavebního dozoru činily 838.552,54 Kč
a náklady na odstranění zjištěných vad činily 585.089,- Kč.
Dále odvolací soud uvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o
platnosti smlouvy o dílo a žalobcovu námitku o její neplatnosti uplatněnou v
odvolacím řízení pokládal za účelovou. Podle odvolacího soudu není pro věc
důležité zda žalovaní 1) a 2) od smlouvy o dílo odstoupili nebo zda se dohodli
na ukončení smluvního vztahu s omezením rozsahu díla, neboť v obou případech
byli žalovaní povinni zaplatit přiměřeně sníženou cenu – podle § 351 obch. zák.
odpovídající rozsahu díla ke dni odstoupení, popř. podle § 549 obch. zák. při
omezení díla na základě dohody cenu přiměřeně sníženou.. Podle znaleckého
posudku, žalobce neprovedl práce v rozsahu 838.552.54 Kč, smluvená cena díla
činila 6,385.000,- Kč a proto měl žalobce právo na zaplacení částky
5,546.447,50 Kč.
Odvolací soud dále uvedl, že cena provedených víceprací dle znaleckého posudku
odpovídá 284.843,27 Kč a 759.634,32 Kč, že tyto práce byly prováděny a ať již
byly provedeny na základě smlouvy o dílo či mimo ni dle § 450 a násl. obč.zák.,
jejich cena se určí jako cena obvyklá a proto není namístě žalobci nepřiznat z
důvodu vydání bezdůvodného obohacení částku 759.634,42 Kč (u částky 284.843,27
Kč nebyl zpochybňován smluvní základ). Podle odvolacího soudu nebylo třeba se
zabývat náklady neodstranění vad díla ve výši 585.089,- Kč, neboť jde o nároky
z odpovědnosti za vady a v řízení nebylo prokázáno, že vady byly vytknuty a
uplatněny nároky z titulu odpovědnosti za vady.
Odvolací soud proto dospěl k závěru že žalobce měl právo na zaplacení
6,590.925,10 Kč tj. včetně víceprací, žalovaní 1) a 2) zaplatili žalobci
6,076.500,- Kč, a proto rozhodl tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit
žalobci společně a nerozdílně částku 514.425,15 Kč s 11 % úrokem z prodlení a
do zbývající částky ve výši 887.504,15 Kč s přísl. žalobu zamítl.
V podání ze dne 20. 10. 2004 vzal žalobce žalobu ohledně částky 33.225,70 Kč
zpět, soud prvního stupně v této části řízení nezastavil, tím se podle
odvolacího soudu dopustil procesního pochybení, proto v této části rozhodnutí
soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud s ohledem na uvedené rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 11. 11. 2005 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v části,
v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. v části o
zaplacení 1,401.929,30 Kč s přísl. tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni
zaplatit společně a nerozdílně částku 514.425,15 Kč s přísl. a žalobu o
zaplacení 887.504,15 Kč s přísl. zamítl.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že dovolání podává z důvodu
nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Ve
sporu bylo podle dovolatele učiněno nesporným že mezi účastníky byla v roce
1999 uzavřena smlouva o dílo. V průběhu stavby docházelo na základě požadavků
žalovaných 1) a 2) k úpravám předmětu díla a na tyto úpravy nebyly podloženy
upravenou projektovou dokumentací a proto musel žalobce přerušit práce.
Žalovaní 1) a 2) odstoupili od smlouvy a žalobce provedl vyčíslení do té doby
provedených prací a žalovaní však úhradu neprovedli. Rozsah provedených prací
byl stanoven znaleckým posudkem a proto se podle dovolatele při odstoupení od
smlouvy měla řešit cena provedených prací, nikoliv již částka prací
neprovedených a jejich odpočet, jak to nesprávně řešil odvolací soud.
Dovolatel v dovolání k tomu dále uvedl, že provedl práce v hodnotě 6,104.569,-
Kč, dále vícepráce za 284.483,- Kč a neodsouhlasené vícepráce za 759.634,- Kč,
celkem tedy provedl práce za 7,149.046,- Kč. Žalovaní 1) a 2) zaplatili
6,076.500,- Kč, doplatek tak činí 1,072.546,- Kč, vše bez DPH. Cena díla včetně
DPH činila podle dovolatele 7,506.498,- Kč, k úhradě tak zbývá 1,429.998,- Kč,
přičemž v žalobě bylo uplatněno zaplacení 1,435.155,- Kč.
Dovolatel vzhledem k uvedenému navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadenou
část rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému řízení.
Žalovaní 1) a 2) jak to vyplývá z předkládací zprávy a obsahu spisu se k
dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že
dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti,
dovolatel je zastoupené advokátem a jím bylo dovolání sepsáno (§ 240 odst. 1, §
241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud se poté zabýval přípustností dovolání v posuzované věci Odvolací
soud změnil rozsudek soudu první stupně v části týkající se zaplacení
1,401.929,30 Kč s přísl. tak, že žalovaným uložil povinnosti zaplatit žalobci
514.425,15 Kč s přísl. (soud první stupně žalobci přisoudil částku 304.412,- Kč
s přísl.) a zamítl žalobu ohledně zbývající částky ve výši 887.504,15 Kč s
přísl. (soud prvního stupně žalobu zamítl ohledně částky 1,130.746,- Kč.
Řízení ohledně zaplacení částky 33.225,70 Kč byl zastaveno, neboť v tomto
rozsahu vzal žalobce žalobu zpět – viz usnesení Okresního soudu v Č. B. ze dne
30. 11. 2005, č. j. 22 C 105/2000-270 a usnesení Krajského soudu v Č. B. ze dne
19. 4. 2006, č. j. 8 Co 266/2006-278.
Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustní mj. proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé.
V posuzovaném případě je z porovnání rozsudků obou stupňů zřejmé, že rozhodnutí
odvolacího soudu bylo dovolateli (žalobci) vyhověno a bylo mu přiznáno více
opravných prostředků (514.425,15 Kč). V případě dovolání jakož i u jiných
platí, že k jeho podání je oprávněn jen ten účastník řízení, v jehož právní
situaci nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma, která je odstranitelná v
dovolacím řízení tak, že dovolání bude vyhověno. Tato legitimace k podání
dovolání se označuje jako tzv. subjektivní přípustnost dovolání (viz. např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000).
Přípustnost dovolání nelze posuzovat podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř., i když byl předmětný výrok rozsudku odvolacího soudu formálně označen jako
změna rozsudku soudu prvního stupně.
Pokud tedy dovolatel napadl tuto část rozhodnutí odvolacího soudu není k
podání dovolání legitimován (subjektivně oprávněn), neboť mu bylo vyhověno a je
zřejmé, že rozhodnutí dovolacího soudu bylo pro něho příznivější. Dovolání je
nutné v této části odmítnout podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.
Zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání u výroku rozsudku odvolacího soudu,
jímž co do zbývající částky 887.504,15 Kč s přísl. byla žaloba zamítnuta.
Porovnáním shora uvedených rozsudků je zřejmé, že v této části byl odvolacím
soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (byť v menším rozsahu, neboť
žalobci bylo přiznáno více) a není rozhodné, že odvolací soud tento výrok
označil jako změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť rozhodující je, že v
této části byla práva a povinnosti účastníků soudu posouzena shodně a ve své
podstatě se jedná o potvrzující výrok.
V případě potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné v
případech uvedených v ust. § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Dovolání není v daném případě přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s.
ř., neboť odvolací soud potvrdil v této části první rozhodnutí soudu prvního
stupně, který tak nemohl být vázán právním názorem odvolacího soudu.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné mj. proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže
dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o. s. ř. po
právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodnutí dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem. Zda je dovolání přípustné podle uvedeného ustanovení
je tedy nutné posuzovat z hlediska otázek právních, řešených v rozhodnutí
odvolacího soudu, jiné otázky, např. posuzování správnosti či úplnosti
skutkových zjištění, přípustnost dovolání v tomto případě založit nemohou.
Dovolací soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že dovolání je v uvedené
části přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným
právem.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že není podstatné, zda žalovaní
(objednatelé) od smlouvy o dílo z roku 1999, jejímž předmětem bylo provedení
rekonstrukce objektu H., přístavba nové části k tomuto objektu a dešťová
kanalizace v termínu plnění do 30. 9. 1999, odstoupili nebo zda se účastníci
dohodli na ukončení smluvního vztahu v „omezeném rozsahu díla“, protože v obou
případech byli žalovaní povinni zaplatit žalobci (zhotoviteli) cenu „přiměřeně
sníženou“ a odvolací soud odkázal na ust. § 351 obch. zák. a § 549 obch. zák.
Žalovaní v dopise ze dne 2. 2. 2000, jak to vyplývá ze skutkových zjištění, od
smlouvy o dílo odstoupili ke dni 15. 2. 2000 z důvodu prodlení žalobce se
zhotovením díla.
Podle § 351 odst. 1 a 2 obch. zák. mj. odstoupením od smlouvy zanikají všechna
práva a povinnosti stran ze smlouvy. Strana, jíž bylo před odstoupením od
smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí.
V případě smlouvy o dílo je tato obecná právní úprava doplněna a modifikována
zejména v ust. § 543 a 544 obch. zák., a to podle toho, zda ke zhotovované věci
má vlastnické právo zhotovitel nebo objednatel a zda k zániku smlouvy došlo z
důvodů, za které odpovídá zhotovitel nebo objednatel.
Má-li ke zhotovované věci vlastnické právo objednatel (§ 542 odst. 1 obch.
zák.) a věc nelze vzhledem k její povaze vrátit nebo předat hotoviteli, je
objednatel povinen uhradit zhotoviteli to, o co se objednatel zhotovováním věci
obohatil, jestliže závazek zanikl z důvodu, za která objednatel neodpovídá (§
544 odst. 1 obch. zák.). Zanikl-li závazek z důvodů, za něž odpovídá
objednatel, může zhotovitel požadovat úhradu ceny věcí, které účelně opatřil a
jež se zpracováním staly součástí zhotovované věci, pokud cena těchto věcí není
zahrnuta v nároku zhotovitele dle § 548 odst. 2 obch. zák. (tj. v nároku na
zaplacení ceny dle smlouvy po odečtení toho, co zhotovitel ušetřil neprovedením
díla v celém rozsahu).
Dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na omezení rozsahu díla a nesjednají-
li jeho důsledky na výši ceny, je objednatel povinen zaplatit jen cenu
přiměřeně sníženou; při změně díla platí obdobné (§ 549 odst. 1 a 2 obch. zák.).
Z uvedeného je zřejmé, že v případě odstoupení od smlouvy o dílo, jestliže
zhotovovaná věc byla ve vlastnictví objednatele, v daném případě se jednalo o
rekonstrukci domu objednatele a přístavbu, a odstoupili-li žalovaní od
předmětné smlouvy o dílo z důvodů na straně zhotovitele (prodlení s dokončením
díla), tedy nikoli z důvodů na straně objednatele, je objednatel povinen
uhradit zhotoviteli částku, o kterou se objednatel zhotovováním věci obohatil.
V takovém případě se za bezdůvodné obohacení považuje, je-li stavebními pracemi
vytvořena určitá hodnota, rozdíl mezi hodnotou věci (stavby, domu) před
počátkem stavebních prací a po jejich ukončení (§ 451 odst. 1 a § 458 odst. 1
obč. zák.). K uvedené problematice lze též odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 33 Odo 477/2003, popř. rozsudek ze dne 25. 9.
2007, sp. zn. 32 Odo 1316/2006.
V případě dohody stran o omezení rozsahu díla dle § 549 odst. 1 obch. zák.,
není-li sjednán dopad této změny na cenu díla, jak již bylo uvedeno, je
objednatel povinen zaplatit jen cenu přiměřeně sníženou.
Dovolatel v dovolání též uvedl, že na základě požadavků žalovaných docházelo k
úpravám předmětu díla, aniž by tuto námitku konkretizoval a v dalším vycházel z
toho, že předmětná smlouva zanikla odstoupením od smlouvy na základě přípisu
žalovaných uvedeného shora. Ani odvolací soud se s ohledem na shora uvedený
právní názor (není podstatné, zda účastníci odstoupili od smlouvy nebo změnili
rozsah díla), po skutkové stránce nezabýval tím, zda skutečně účastníci
uzavřeli dohodu o změně díla, včetně posouzení jejího event. obsahu. Dovolací
soud se proto touto námitkou, a to s ohledem na shora uvedené, nemohl zabývat.
Z uvedeného je zřejmé, že právní posouzení věci provedené odvolacím soudem není
správné. V dalším řízení je proto nutné zabývat se tím, z jakých důvodů
předmětný závazek zanikl, tj. zda k odstoupení od smlouvy o dílo došlo z důvodu
na straně objednatele či zhotovitele, neboť důsledky jsou různé, popř. zda k
zániku závazku došlo dohodou či byl závazek změněn.
Nejvyšší soud proto podle § 237 odst. 1 písm. c), § 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.
rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu v části, u níž shledal dovolání
přípustným, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení; ve zbývající
dovoláním napadené části dovolání odmítl.
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího bude podle § 243d odst. 1 o.
s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. dubna 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu